Tiskové prohlášení bývalého ředitele Národního divadla Ondřeje Černého k Posudku Ústavu státu a práva Akademie věd k tzv. Burianovu auditu

Posudek Ústavu státu a práva Akademie věd významně zpochybňuje závěry tzv. Burianova auditu

V 2. polovině srpna t.r. prezentoval Jan Burian opakovaně v médiích závěry tzv. auditu hospodaření Národního divadla. V této souvislosti zazněla závažná tvrzení o tom, že Národní divadlo porušovalo zákon při odměňování umělců a že se zde podvádělo s platy. Zmiňována byla i případná trestní odpovědnost.    

Tyto mediální výstupy vrhly velice negativní světlo nejen na bývalé vedení ND, ale ve svém důsledku poškodily i jméno Národního divadla u veřejnosti, sponzorů, diváků. Považoval jsem tedy za svou povinnost i v situaci, kdy jsem již řadu měsíců nezastával funkci ředitele ND, seznámit se s konkrétními nálezy tzv. auditu a zadat posouzení napadených oblastí nezávislému odbornému ústavu. A to i s přihlédnutím k tomu, že důvody mého odvolání z funkce v září 2012 nikdy nebyly ze strany ministerstva kultury objasněny. 

Dalším důvodem zadání posudku, a to neméně významným, je skutečnost, že závěry kontrolního zjištění p. Baxové (ekonomka DJKT Plzeň) a p.Hodana (daňový poradce, Plzeň) by mohly významnou měrou narušit smluvní prostředí výkonu umělecké činnosti  v ČR. Názor těchto  zpracovatelů auditu, že výkon umělecké činnosti je pouze a jen závislou činností, by ve svém důsledku znamenal, že lze s umělci uzavírat pouze a jen pracovní smlouvy dle Zákoníku práce.

27. září jsem požádal o posouzení některých tvrzených skutečností renomovanou autoritu v oblasti práva – Ústav státu a práva Akademie věd ČR.  Po dvou měsících, v průběhu minulého týdne, jsem obdržel vypracovaný posudek.

Tento posudek významně zpochybňuje závěry tzv. auditu hospodaření Národního divadla, když mj. konstatuje:   

1) Umělecká činnost není činností, kterou by bylo možno konat pouze v pracovněprávním vztahu.

2) Divadlo i umělec jsou oprávněni v souladu se zásadou autonomie smluvní vůle zvolit konkrétní smluvní typ, který položí právní základ pro jejich spolupráci.

3) Kolektivní smlouva může být využita ke konkretizaci časových dotací pro druhově určené činnosti u druhově vymezených zaměstnanců. Tento postup je sice neobvyklý, není však v rozporu s platnou právní úpravou.

4) Skutečnost, že umělec/zaměstnanec koná pro svého zaměstnavatele stejnou činnost v nikoliv pracovněprávním vztahu, ještě neznamená, že tak činí v rozporu s platnou právní úpravou.

Posledně jmenovaný závěr jasně vyvrací Burianovo konstatování, že „není například možné zaměstnance divadla, kteří stejnou práci vykonávají na základě pracovního poměru, platit ve stejném měsíci ještě jiným způsobem, tedy například ještě navíc na základě autorského zákona“ .

V Praze dne 3. prosince 2013                                                                        
Ondřej Černý   
 

Posudek ke stažení zde