Ve Slovenském národním divadle se rozehraje Rok na vsi
V rámci oslav 90 let od založení Slovenského národního divadla v Bratislavě slavnostně vystoupí Městské divadlo Zlín s inscenací Rok na vsi. Stane se tak ve středu 5. května v 18 hodin v nové budově Slovenského národního divadla. Tuto mezinárodní událost finančně podpořil Zlínský kraj a záštitu nad ní bude mít hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák.
Rok na vsi v režii Jana Antonína Pitínského, jehož premiéra se uskutečnila 28. února 2009, představuje jeden z nejnáročnějších projektů Městského divadla Zlín za poslední dobu.
Po publikem i odborníky vysoce oceněné inscenaci Maryša je velkolepá jevištní verze románové kroniky Aloise a Viléma Mrštíkových Rok na vsi dalším pokračováním cyklu vesnických témat na jevišti zlínského divadla. Pitínský jako základ ke své inscenaci zvolil skvěle vystavěnou dramatizaci Miroslava Krobota. Celý román nelze obsáhnout v omezeném čase divadelní inscenace, a proto se ze zalidněné románové kroniky objeví v inscenaci ty figury, které jsou postaveny proti sobě do velmi vyhrocených a vyostřených konfliktů. Život na vesnici se v průběhu jednoho roku vyjevuje jako vypjatě a nesmiřitelně dramatický.
Habrůvka je světem zcela rozdílných postav. Vedle sebe žijí pragmatický starosta, svůdná vesnická Messalina Vrbčena, přemýšlivý mladý farář, roztržité děti nebo pozemským životem zlákaná sestra Amáta. Své místo v obci mají i tuláci a pomatenci, zranitelní a zraňující alkoholici, krutí statkáři, nezkrotně divocí chlapci, po čisté lásce toužící dívky atd. Ačkoliv se jeví jako jeden z nejdůležitějších trpký osud podnikavého Rybáře, který propadne spalující lásce k Vrbčeně a žene sám sebe do záhuby, můžeme klidně říct, že v Habrůvce neexistuje hlavní postava. Všechny lidské osudy v ní mají totiž svou nezastupitelnou důležitost a své místo. Každá z postav má ve hře alespoň jeden silný okamžik. Sama Habrůvka je hlavní postavou.
Na divadelních prknech vystupuje kompletní soubor Městského divadla Zlín. „Kromě herců Habrůvku zabydlí i dětští herci. Do role Rybáře obsadil Pitínský překvapivě herce z Divadelního souboru Jana Honsy z Karolínky Josefa Králíka, který exceloval v roli otce ve hře Martina Františáka Doma,“ zdůraznil dramaturg Vladimír Fekar.
Inscenace se může pochlubit hned několika unikáty. Přímo pro Rok na vsi byly vyrobeny dvě pastýřské trouby. Kromě nich v představení zní nahrávka hudby, jejímž autorem je Miroslav Černý a která byla pořízena na staré valašské nebo slovácké lidové nástroje. Na představení má svůj mistrovský podíl i slavný špičkový slovenský kaskadér Gustáv Kyselica, jenž má bohaté zkušenosti s natáčením rizikových scén i v hollywoodských snímcích. S herci odborně nastudoval vesnické souboje na hodech, při kterých se v rukou mužů objeví nože.
Pitínský si kromě práce režiséra vyzkoušel nově také roli scénografa. Scénografii si ve spolupráci s Evou Jiřikovskou a dalšími zkušenými výtvarníky navrhoval totiž sám. Splnil si tak svou tužbu ozkoušet si na vlastní kůži úskalí práce scénického výtvarníka. Pro scénografické podněty vyjížděl Pitínský na mnoho poznávacích výletů na moravský venkov, například do Vnorov, Šitbořic, Klobouk apod. Zavítal také do obce Diváky, která byla působištěm bratří Mrštíků a v níž nejvíce hledali Mrštíkové inspiraci pro svou románovou Habrůvku. Autorkou kostýmů, které mají být ozvukem venkovského odívání, je Hana Knotková.
„Pro nás Moravany to napsal téměř geniální básník Alois Mrštík a jsou v tom spleteny kořeny nás všech, kteří žijeme ve světě za sklem. Hru napsal bohatě, krásně, snivě a s poezií. No a samozřejmě i s krutostí, která k venkovskému životu patří. Myslím, že kdo jaksi dohlédne za svá humna, mohl by si v tom něco najít,“ přiblížil hodnotu hry jevištní mág Pitínský.
V divácké anketě Městského divadla Zlín Aplaus v roce 2009 se stal Rok na vsi nejlepší inscenací sezony. Představení oceňuje i kritika: „Rok na vsi dráždí, dojímá, podněcuje k pospolitosti a sounáležitosti, ale jinak, než se ve vlastní evropské nedoceněnosti dovolávají národa čecháčkovští politikové. Těm zahrajme Furianty, protože stejně jako oni umějí jen přetahovat se o příští rundu zelené. Pitínského zlínská Kronika moravské dědiny je velkým plátnem hrdosti a pýchy na časy a lidi, co byli, ale sa minuli... Stojí za hlubokou poklonu, protože i takoví se ještě najdou,“ uvedl divadelní kritik Jiří P. Kříž v deníku Právo.
Zdroj: smardova@divadlo-zlin.cz
