Ve Stockholmu se setkali scénografové a divadelní architekti

Společné mezinárodní setkání scénografů a divadelních architektů se konalo v červnu ve Stockholmu na pozvání STTF http://www.sttf.se/ v rámci pracovních zasedání Scénografické a architektonické komise Mezinárodní organizace scénografů, divadelních architektů a techniků OISTAT (http://www.oistat.org). Českou výpravu reprezentovali Simona Rybáková a Jan Beneš v rámci scénografické komise a Lenka Bednářová v rámci architektonické komise.

 

PQ 2011 bylo prezentováno putovní výstavou PQ 07, o kterou je velký zájem a krátkým DVD, které též vzbudilo velmi pozitivní ohlas. Vzhledem k široké mezinárodní účasti  se mi podařilo navázat bližší kontakt se zástupci zemí, které nejsou moc zastoupeny na PQ. John Njoroge  z Keni a Augustine Bazaale z Ugandy mají velký zájem  o aktivity OISTATu a PQ, přestože jejich materiální zázemí je celkem nulové, jsou ve svém regionu schopni velkých kulturních aktivit. Na náš popud  se pokouší kontaktovat i své kolegy ze sousedních zemí , mají zájem o všechny formy informací a pro PQ 2011 by tak mohla být výrazně posílena účast afrických zemí.

 

Činnost  pracovních skupin byla prezentována jejich vedoucími. Laura Crow velmi podrobně referovala o setkání CWG (costume working group) v Kodani, jehož téma byl převážně historický kostým a jeho restaurování na základě prohlídek  dánských královských sbírek. Zároveň skupina diskutovala projekty do budoucna jak spojené s WSD 2009 nebo PQ 2011, tak v mezičase. Je reálná naděje na uspořádání velké výstavy kostýmů v Holandsku 2010 v možné spolupráci s V&A Museum v Londýně. Podrobnější  info je na http://www.costumes.uconn.edu/ .

 

Henk van der Geest  vedoucí LWG (lighting work group)  pokračuje se skupinou v aktivitách, které byly na PQ 07 a zároveň je propojuje s prací Institutu světelného designu, který založil v Amsterdamu. J.Beneš se s nimi spojil a získal několik zahraničních kolegů ke spolupráci  pro Institut světelného designu v Praze.

 

Jednodenní symposium s názvem Scenotecture and Archigraphy  se konalo v Muzeu moderního umění a bylo zahájeno příspěvkem R.Hirvikoski „If I as Scenographer ones Will Meet a Theatre Architect“ a R.Daberta „Why Scenographers Have Objections to Work in Performance Buildings Designed by Architects“. Poté následoval workshop, kdy zúčastnění byli losem rozděleni do osmi skupin po 5-6 lidech a měli  pracovat na projektu „Ideálního divadla“. Ve skupinách byli zastoupeni architekti, scénografové a divadelní konzultanti z různých zemí. Výsledky svých diskusí, které skupiny po pár hodinách prezentovaly, byly velmi zajímavé a v mnoha směrech inspirativní.

 

V další části symposia vystoupil Augustin Bazaale z Ugandy  s příspěvkem „Scenography and Theatre Architecture in Uganda“ a John Njoroge s „About Theatre Situation in Kenya“. Oba příspěvky byly velmi cenné rozdílným pohledem na divadlo a vůbec tím, že se tito Afričané mohli díky finanční pomoci švédských pořadatelů zúčastnit a začít širší komunikaci s mezinárodní komunitou, o kterou velmi stojí. Dále vystoupil švédský režisér Lennart Kollberg s poněkud zastaralým projektem „Imposible Rooms“, Caroline Noteboon z Holandska se „Scenography and Theatre Architecture in the Netherlands“ a Nissar Allana z Indie mluvil o „Interfacing Tradition and Modernity in Contemporary Theatre in India“.

 

Simona Rybáková

 

 

Zasedání Lighting Design Working Group

Kromě celkového programu zasedání jsem se zúčastnil jednání  pracovní skupiny světelného designu, kde jsem referoval o vzniku Institutu světelného designu (http://www.svetelnydesign.cz/) v Praze a diskutoval o organizaci podobných institucí v zahraničí.

 

Jan Beneš

 

 

Zasedání Architektonické komise

 

Největší prostor jednání byl věnován Theatre Architecture Competition –soutěži divadelní architektury. Katalogy vydané k soutěži jsou již vyprodány, dále se probrala stránka financování soutěže. L.Bednářová tlumočila záměr PQ 2011 o užší zapojení TAC k PQ. V souvislosti s tím zmínili účastníci AC názor na Sekci architektury v rámci PQ 2007. Hodnotili jako lepší model  umístění z PQ 2003 (Sekce architektury v přízemí a TAC v patře Průmyslového paláce) jako logičtější a lepší než model rozmístění na PQ 2007.

 

Byl odprezentován prostor pro internetovou databázi budov pro představení, které vzniknou v jednotlivých zemích (OISTAT database of performance building). Cílem je, aby web stránky OISTAT obsahovaly maximum informací o těchto objektech.

Summer Academy je další aktivitou AC. Nejbližší je plánována na léto 2009 do Salzburgu. Jedná se o společnou akci spojenou s odborně zaměřenou návštěvou divadelních budov. 

 

Způsob organizace dalších zasedání AC byl dalším bodem programu. Konstatovalo se, že úhrada nákladů spojených s pobytem účastníků hostitelskou zemí limituje místa konání. Řada zemí nemůže tuto stránku zasedání financovat. Bylo navrženo, aby tyto výdaje v budoucnu hradily účastnické země samy. 

 

Společné zasedání AC a SC dne 15.6.2008

Tématem společného zasedání byla diskuze mezi architekty divadelních prostor a scénografy. Nejprve Reija Hirvikoski (Finsko) přednášela o fungování divadel projektovaných Alvarem Aaltem ve Finsku. Přednáška byla úvodem k dialogu, který měl jako modelová situace vzniknout při workshopu na téma spolupráce mezi architekty a scénografy. Účastníci vytvořili náhodně týmy, které měly za cíl navrhnout ideální divadelní prostor. Klasickým steskem scénografů byla zmínka, že architekti nenavrhují prostor, ve kterém se umělcům dobře pracuje. Workshop ukázal, že komunikace mezi architekty a scénografy je možná a žádoucí. Nebyly však účastny další nezbytné strany dialogu - ředitelé scén, investoři (pokud jimi nejsou ředitelé), herci a ostatní profese, které divadlo spoluvytvářejí.

 

Návštěva budov College of Film, Radio, Television and Theatre a National Academy of Mime and Acting byla zajímavá, přesto mohou vznikat pochybnosti o způsobu vzdělávání budoucích divadelních tvůrců. Obě budovy vysokých škol byly skvěle technicky vybavené. Obě disponovaly divadelními sály, učebnami, studii. Zvláštní bylo, že profese technické a umělecké jsou vzdělávány na sobě nezávisle, ačkoli v praxi se nutně potřebují. Pro svou praktickou činnost disponují obě budovy téměř identickými skvěle vybavenými, ale oddělenými divadelními sály.

 

V našem prostředí bohužel nedisponují naše vysoké školy ani jedním takto technicky vybaveným pracovištěm. Oddělené vzdělávání profesí je i naším handicapem a možná jedním z důvodů, proč je dialog profesí složitý.

 

Zdroj: daniela.parizkova@divadlo.cz