Ve věku 56 let včera zemřel divadelní režisér a básník Jan Borna
16. ledna 2017 zemřel režisér, dramatik a básník Jan Borna (* 25.8. 1960 v Příbrami). Patřil k nejvýraznějším osobnostem současného českého divadla, získal řadu ocenění, hlavně v oblasti divadla pro děti.
Absolvoval obor teorie kultury na Filosofické fakultě UK (1983) a režii na DAMU (1988). V roce 1981 byl spoluzakladatelem divadla Vizita, s nímž spolupracoval čtyři roky. Stal se jedním z členů Volného spojení režisérů (1987–1990), režíroval v HaDivadle (1985–1986), loutkovém divadle DRAK Hradci Králové (1989–1992), Realistickém divadle v Praze (1991–1992). Od roku 1990 vedl ateliér herectví na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. V letech 1993–1996 byl uměleckým šéfem a režisérem Dejvického divadla. Od roku 1996 byl režisérem a členem uměleckého vedení Divadla v Dlouhé.
Bornovy režie budily pozornost již v osmdesátých letech, kdy v HaDivadle inscenoval Mrożkovy Bajky o lišákovi (1986) a Hry pro děti a s dětmi (1986), v Draku autorské představení Zpívej, klaune (1988 – oceněno hlavní cenou festivalu Mateřinka) a jako člen Volného spojení režisérů Jarryho Ubu spoutaného (1987) a Spiróovu Kuřecí hlavu (1989). Počátkem devadesátých let nastudoval mj. v Draku hru Daria Fo Mysteria Buffa (1990) a v Realistickém divadle pozoruhodnou, stylově čistou inscenaci Mrożkova Velvyslance(1991). V roce 1993 začala jeho stálá spolupráce s tehdejším absolventským ročníkem katedry loutkového a alternativního divadla DAMU, jehož studenti vytvořili soubor nově vzniklého Dejvického divadla. Během svého působení v tomto divadle byl Borna mj. režisérem vlastního textu To je nápad (1993), dramatizace Cervantesova Dobrodružství Dona Quijota (1994) či Mrożkova Tanga (1995).
V roce 1996 se stal soubor Dejvického divadla i se svým uměleckým šéfem součástí tehdy nového Divadla v Dlouhé, kde Borna působil do konce života jako kmenový režisér a jeden z členů uměleckého vedení. Jeho první inscenací v Divadle v Dlouhé bylo poetické divadelní provedení Skoumalových písniček, nazvané Kdyby prase mělo křídla (1996), které se hrálo celých šestnáct let; neobyčejný úspěch u diváků i kritiky měly i všechny další Bornovy inscenace pro děti, které tu nastudoval. Patří k nim především vánoční muzikál Jak jsem se ztratil na motivy povídky Ludvíka Aškenazyho (2000), který byl nominovaný na Cenu Alfréda Radoka a získal cenu za režii na festivalu Skupova Plzeň. K jeho dalším inscenacím v Dlouhé se řadí Epochální výlet pana Broučka (2001), Past na myši (2002), Komedie s čertem aneb Doktora Fausta do pekla vzetí (2004), Myška z bříška (2006), Pokus o létání (2007), Oněgin byl Rusák (2008), Souborné dílo Williama Shakespeara, U Hitlerů v kuchyni (2009), Naši furianti (2011), Hráči (2012), O líné babičce (2013), 407 gramů z Bohumila Hrabala (2014),S úsměvy idiotů (2015).
Mimořádnou přízeň publika i kritiky si získaly i Bornovy kabarety pro dospělé - Kabaret Vian-Cami (1999), Kabaret Prévert-Bulis (2005) a Kabaret Kainar-Kainar (2012) uváděné ve foyer Divadla v Dlouhé. Za Kabaret Prévert-Bulis obdržel režisér Cenu Sazky a Divadelních novin. Od roku 2011 na svých inscenacích režijně spolupracoval s Miroslavem Hanušem, jejich poslední společnou inscenací byly Brechtovy Hovory na útěku, které měly premiéru měsíc před Bornovou smrtí, v prosinci 2016.
Podstatný podíl Bornovy režijní tvorby představovaly inscenace autorské, často si sám psal scénáře nebo výrazně adaptoval předlohu. Obdiv si zaslouží citlivé vyvážení hravého nadhledu a promyšleného výkladu textu. Jeho inscenace pro děti často spojovaly prvky činoherního a loutkového divadla a využívaly výjimečné muzikálnosti souboru. Pro jeho režijní rukopis byla typická precizní práce s herci, smysl pro detail a atmosféru i pro celkové výtvarné ladění inscenace. Byl jedním z mála českých režisérů, kterému se podařilo najít osobitý a moderní přístup k úspěšnému inscenování rodinných představení – vytvářel je s fantazií, vkusem a citem pro dětské (i dospělé) vidění.
V roce 2002 získal za umělecký rozvoj divadla pro děti a mládež Cenu Českého střediska ASSITEJ a na rok se stal Králem dětského divadla. Zároveň byl jedním z pětice nominovaných na světovou Cenu čestných prezidentů ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež). V roce 2008 obdržel Cenu ministerstva kultury za přínos českému divadlu.
Kromě divadelních textů psal Jan Borna také básně, vyšly mu sbírky Veselá čekárna, Malé prosby, Krajina nad parapetem, Na dosah, O lásce a o ničem a Psáno očima. Křtu poslední z nich se už nedočkal – ten se bude konat 22. ledna v Divadle v Dlouhé.
Poslední rozloučení s Janem Bornou proběhne ve velkém sále Divadla v Dlouhé v pátek 20. ledna v 15 hodin. Divadlo bude otevřeno od 14.30 do 16.30 pro všechny, kdo by ho chtěli přijít naposledy pozdravit.
