Ve věku 74 let zemřel 15. prosince herec Pavel Pípal
Ve věku 74 let zemřel 15. prosince dlouholetý člen Městských divadel pražských herec Pavel Pípal. ČTK to dnes oznámila mluvčí MDP Tereza Mrzenová.
Herec zajímavého hlasu a ušlechtilého zjevu vstoupil na divadelní scénu jako dvacetiletý a strávil na ní přes 40 let. Kariéru zahájil jako loutkoherec v hradeckém Loutkovém divadle v roce 1958. Poté jeho cesta vedla do činoherních oblastních divadel ve Varnsdorfu a Chebu. V roce 1965 se stal členem Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde si během 15 sezon vyzkoušel postavy komické i psychologicky náročné. V roce 1980 dostal nabídku na angažmá v Městských divadlech pražských.
Na scénách divadel ABC a Rokoko (po roce 1989 i divadla Komedie) strávil bezmála dvacet let. Právě tady přišly role zralých mužů, ve kterých se cítil nejjistěji. Tou první byla hlavní role v Bukovčanově hře Luigiho srdce. Výrazněji na sebe upozornil jako Morák v Hrubínově Srpnové neděli, Berg v Daňkově Příštím létě v Locarnu, Oberon ve slavné Křížově inscenaci Sen noci svatojánské v roce 1984. V roce 1987 ho čekala jeho patrně nejlepší role patriarchy rodu Ezry Mannona v O'Neillově tragédii Smutek sluší Elektře v režii Miroslava Macháčka.
V souboru Městských divadel pražských zůstal i po roce 1989. Hrál například v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů postavu Halušky v režii Miloše Horanského. Z 90. let si ho diváci mohou nejlépe pamatovat z nejrůznějších "důstojnických" rolí - jako majora Arkdusta v Ryanově Jak jsem vyhrál válku (1994), plukovníka Sira Chesneye z Charleyovy tety (1996) či majora Mecalfa z Pasti na myši (1996). Poslední jeho rolí před odchodem do důchodu byla postava iluzionisty Filipa Langa v Golemovi Voskovce a Wericha v režii Milana Schejbala.
"Charakteristickým rysem Pípalova herectví byla sebejistota a sklon k autoritativním typům. Proto byl často obsazován do rolí příslušníků vládnoucích vrstev se silnou individualitou. Svůj výrazný herecký typ opakovaně zhodnotil i ve filmu a v televizi," uvedla ve smutečním oznámení Městská divadla pražská.
Ačkoli své první filmové zkušenosti čerpal Pavel Pípal už v době svého působení na oblasti, teprve příchod do Prahy mu umožnil projevit se na filmovém plátně častěji. První větší hereckou příležitost získal v historickém filmu Poklad hraběte Chamaré (1984), kde ztvárnil s Blankou Bohdanovou ústřední dvojici. Následovaly filmy pod vedením Vladimíra Drhy Muka obraznosti a Jestřábí moudrost. V 90. letech spolupracoval s televizí. Objevil se ve snímku Hřbitov pro cizince (1991), v pohádkách Duhová hora (1994) a Stříbrný a Ryšavec (1998). Naposledy se připomněl rolí hajného Kaliny ve filmové verzi Váchalova Krvavého románu (1993).
Výrazný hlas přinesl Pípalovi významné uplatnění v rozhlase, například v dramatizacích knih Julese Verna, a v dabingu (Star Trek, Pán prstenů), jemuž se intenzivněji věnoval v posledních letech.