Veronika Kos Loulová inscenuje operu Jenůfa optikou současnosti a věnuje ji ženám, které se potýkají s poporodními psychickými problémy

Nadčasový, mrazivý příběh z moravského venkova o žárlivosti, odpuštění i naději ztvární členové souboru Moravského divadla Olomouc v inscenaci, která vzniká v koprodukci s Národním divadlem Brno. Ženský inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou představí Jenůfu v první verzi z roku 1904 v edici Marka Auduse. Autorkou hudebního nastudování a dirigentkou je Anna Novotná Pešková. Tvůrkyně na inscenaci spolupracují s klientkami organizace Úsměv mámy. Premiéra se uskuteční 15. listopadu v 19 hodin v Moravském divadle Olomouc, poté bude inscenace 20. a 21. listopadu uvedena v Mahenově divadle v rámci festivalu Janáček Brno.

V letošním roce opera slaví sto dvacet let od svého premiérového uvedení. Nové nastudování přináší aktualizovaný pohled na toto světoznámé operní drama – nemilosrdný osud Jenůfy tvůrkyně propojí mimo jiné i s autentickými výpověďmi žen, klientek organizace Úsměv mámy, pro které se z různých důvodů z počátku nestalo narození dítěte radostnou událostí. „Ve spolupráci s vedením Janáčkova festivalu jsme dospěli k rozhodnutí, že právě nejznámější, a z mého pohledu nejzásadnější, Janáčkovo dílo si zaslouží jiný náhled i skrze zapojení specifické komunity. Jenůfa v našem podání akcentuje ženská témata i proto, že na ni nahlížíme ženskou optikou inscenačního týmu,“ uvedla režisérka a šéfka operního souboru Moravského divadla Veronika Kos Loulová.

Janáčkův osobitý realismus, syrovost a pravdivost vyprávění, který čerpá z dramatu Gabriely Preissové Její pastorkyňa, je pro tvůrkyně zásadní a jejich cílem je na něj přirozeně navázat. Otázky mateřství, zodpovědnosti, vzbouření, ale i lásky, pevnosti a naděje protnou se současnými tíživými společenskými tématy, jako jsou poporodní deprese a události, kdy ženy sáhnou k fatálním řešením své situace, podobně, jako se to odehrává v příběhu Jenůfy z konce 19. století. „V době, kdy jsme rozhodli o titulu, se odehrálo několik incidentů, kdy matky spáchaly vraždu svých dětí a následně svoji. I proto jsme se rozhodli Jenůfu věnovat matkám, a to především matkám, které prošly poporodní depresí. Jakkoliv jsou situace a témata, která do inscenace vkládáme, těžká a bolestná, věříme, že právě jejich přítomností ve veřejném prostoru jim otevíráme cestu k podchycení, pochopení,“ dodala Kos Loulová.

Činnost neziskové organizace Úsměv mámy přibližuje Renata Banášová, klinická psycholožka a psychoterapeutka: „Základ tvoří naše peer konzultantky – proškolené ženy se zkušeností, které přímo podporují maminky, jež potkaly obdobné problémy. Postupem času se k nám přidalo množství odborníků. Snažíme se toto téma šířit a posouvat dále.“ Spoluprací s Moravským divadlem by organizace ráda zviditelnila téma i mimo cílovou skupinu. O přesné podobě zapojení klientek do inscenace se rozhodne až během zkušebního procesu. Jelikož se jedná o velice citlivé téma, jsou tvůrkyně v tomto ohledu flexibilní. „V ideálním případě budou klientky zapojeny do dění přímo na jevišti. Zatím tam směřujeme, ale nechci to dopředu slibovat, protože v tvůrčím procesu se může leccos změnit. V každém případě ale už teď pracujeme s jejich autentickými deníkovými zápisky a výpověďmi,“ prozradila režisérka.