Východočeské divadlo Pardubice uvede premiéru adaptace Camusovy novely Cizinec

115. sezónu Východočeského divadla završí premiéra adaptace novely existencialisty Alberta Camuse Cizinec. Jedno z nejvýznamnějších literárních děl 20. století na velké jeviště Městského divadla přenesl režisér David Šiktanc, který už v Pardubicích uvedl Ibsenovy Opory společnosti (2018) a Živý obraz Mariuse von Mayenburga (2016). Premiéra jeho autorské inscenace Cizinec se uskuteční o víkendu 31. května a 1. června.

„S Davidem jsme se při výběru titulu zaměřili především na středoškolské publikum a budoucí maturanty. Zároveň nás oba zaujalo téma určitého cizinectví v rámci společnosti, které může nějakým způsobem prožívat každý z nás, a v neposlední řadě také Camusův styl psaní a jeho humanistická filozofie, nazývaná jako existencialistická. Úvahy nad Cizincem nás tak logicky dovedly k dalším Camusovým dílům, jako je především Mýtus o Sisyfovi, První člověk, ale i Úvahy o gilotině,“ říká dramaturgyně Anna Zindulková Hlaváčková.

Hlavní postavou Camusovy beletristické prvotiny z roku 1942 je obyčejný úředník, tichý a nenápadný Meursault. „Meursaultův život plyne v určitém stereotypu, dokud nedojde k zásadnímu zlomu – krátce po pohřbu své matky nešťastnou náhodou zabije člověka. V kafkovsky absurdním a beznadějném příběhu je nakonec odsouzen k trestu smrti. K rozsudku nevedou ani tak objektivní okolnosti vraždy, jako neschopnost hrdiny být okolní společností vnímán jako citlivý člověk, protože dostatečně neplakal na pohřbu své matky,“ přibližuje děj Anna Zindulková Hlaváčková.

Titulní postavu ztvárňuje Petr Borovec, jenž je pardubickým publikem vnímán spíše jako komediální herec. „Já ho zřejmě vnímám trochu jinak než pardubické publikum. Tím nechci říct, že nemá komediální talent, ale disponuje nejen jím, má v sobě i zvláštní, nejasnou citovost,“ podotýká David Šiktanc. V dalších rolích diváci uvidí Veroniku Malou, Petru Janečkovou, Ladislava Špinera, Tomáše Lněničku a další.

V dramatizaci došlo k jistým posunům oproti novele, leccos bylo potřeba zjednodušit, vymyslet jinak. „Především jsem se pokoušel děj v některých místech trochu zhustit tak, aby se některé situace mohly odehrát v paralelním čase. Forma samotná by měla odrážet téma Camusovy novely, a to mě postavilo před mnoho různých otázek a problémů,“ přiznává David Šiktanc, jenž příběh „cizince“ Meursaulta pojímá jako „působivou oslavou člověka, který odmítá lhát sobě i okolí a čelí společenské představě, jak by se měl chovat a co by měl cítit“.