26.08.2004 00:00

Výstava Čechov v Čechách

Dne 14. září 2004 v 17.00 proběhne v plzeňské Galerii Evropského domu (náměstí Republiky 12) zahájení výstavy Čechov v Čechách. Výstavu, která je součástí festivalu Divadlo, pořádá Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje ve spolupráci s Mezinárodním festivalem Divadlo a Divadelním ústavem Praha. Výstava potrvá do 1. října.

Výstava se koná u příležitosti 100. výročí úmrtí Antona Pavloviče Čechova (29.1. 1860 – 15.7. 1904)

  

Kurátor: Vlasta Smoláková

Scénář a realizace: Helena Albertová a Vlasta Smoláková

 

            V říjnu 2004 uplyne 115 let od prvního uvedení A.P.Čechova na tuzemskou scénu: v roce 1889 měla v Divadle na Veveří v Brně premiéru jeho aktovka Medvěd. O rok později uvedla jeho Námluvy hned 2 česká divadla -  Městské divadlo v Plzni (v režii Vendelína Budila) a pražské Národní divadlo (v režii Jaroslava Kvapila).

Od té doby – a to i v dobách pohříchu velmi „různých“ – neopouští tento ruský dramatik s tak neruským jménem a humorem naše jeviště. Nejvýznamnější představitelé moderní české divadelní režie (často ve spojení se špičkovými scénografy) vytvořily na základě jeho her své vrcholné inscenace. Od Otomara Krejči přes Jana Kačera, Jana Grossmana či Ivana Rajmonta až k Petrovi Léblovi či Vladimíru Morávkovi (další nejmenovaní nechť odpustí) se rozprostírá série jedinečných inscenací, která dovoluje hovořit o české čechovovské inscenační tradici.

V roce, kdy uplynulo sto let od úmrtí tohoto moderního klasika, stojí zato připomenout si přínos Čechova pro české divadlo – a také přínos českého divadla pro Čechova.

Jako inspiraci vzpomeňme Petra Lébla a jeho Racka:

„Napadla mne při té práci spousta hanebných odhalení: Treplev není synem Arkadinové, Nina nemá dítě s Trigorinem, ale s Treplevem, Treplev se nezastřelí sám, ale zastřelí ho buď Zarečná nebo Medvěděno… a Máša má dítě s Trigorinem podle pochopitelného vzorce – Trepleva miluje, s Trigorinem spí a Medvěděnka si vezme za muže. K tomu všemu jsou ve hře jasné odkazy, ale to všechno se podaří dokázat inscenátorům, kteří přijdou po nás. Za dvě stě, tři sta let.“  (Svět a divadlo, 1994, č.6)

 

 

Autor článku: redakce