Výstava Společných 300 je poctou třem legendám českého tanečního umění – Miroslavu Kůrovi, Jiřímu Němečkovi st. a Lubošovi Ogounovi

Na 1. balkoně Národního divadla byla v den světové premiéry baletu Šeherezáda slavnostně zahájena výstava s názvem Společných 300 let. Výstava je poctou třem legendám českého tanečního umění – Miroslavu Kůrovi, Jiřímu Němečkovi st. a Lubošovi Ogounovi. Tito významní choreografové a pedagogové zásadně ovlivnili několik generací tanečníků i diváků a významně přispěli k formování identity českého baletu. Výstava připomíná nedožitých 100 let každého z nich a zdůrazňuje jedinečný přínos jejich umělecké práce. Její součástí bude i doprovodný katalog.

Slavnostního otevření se zúčastnila řada významných osobností z oblasti kultury a baletu, včetně Zdeňka Prokeše, který stál u zrodu celé myšlenky. Mezi hosty byli například PhDr. Zuzana Malcová, ředitelka odboru regionální a národnostní kultury MKČR, nebo dramaturg Baletu ND v Brně Karel Littera. Významný okamžik podtrhla také účast členů rodin umělců – Jany Kůrové, Jiřího Němečka ml. s dcerou, Ludmily Ogounové s rodinou – a dalších baletních legend, jako jsou Petr Z. Koželuh, Kateřina Franková Dedková či Jitka Vašutová.

Výstava vznikla ve spolupráci Asociace tanečních umělců České republiky, Národních divadel v Praze a Brně a Institutu Pavla Šmoka. Finanční podporu poskytlo Ministerstvo kultury ČR a Nadace český literární fond. Na autorské podobě výstavy se podíleli Kateřina Hanáčková (ND), Karel Littera (NDB) a Lucie Kocourková (IPŠ).

Miroslav Kůra je bezesporu legendou: tanečník, choreograf, umělecký šéf. Patří k nejvýznamnějším osobnostem v historii českého baletu, v době své vrcholné výkonnosti patřil k světové interpretační špičce. Těžištěm jeho tvorby bylo působení ve Státním divadle v Brně (nyní Národní divadlo Brno) a v Národním divadle v Praze. Jeho život byl stejně bohatý, jako jeho tvůrčí podstata. Jako tanečník exceloval ve více než padesáti stěžejních rolích, jako choreograf měl titulů na kontě ještě o dvacet více. Nezapomenutelná je jeho verze inscenace Romeo a Julie (ND Praha 1971), která se hrála na scéně Národního divadla plných 19 let a byla stále vyprodaná.

Jiří Němeček patřil k osobnostem českého baletu nejen jako výjimečný interpret, ale hlavně jako nejúspěšnější tvůrce realistických celovečerních tanečních dramat. Vytvořil osm desítek baletních inscenací a desítky choreografií v operách i operetách, muzikálech, činohrách, televizi a filmu. Vyhraněný typ vypravěče příběhů. Pod jeho vedením se stal Balet ND mohutným tělesem se 150 členy, umělecké výsledky i politická angažovanost mu přinesly řadu ocenění. Formoval i další české soubory: byl šéfem baletu v Plzni, v Hudebním divadle Karlín, stál v čele baletu Státního divadla Brno. Významná je i jeho pedagogická činnost na Taneční katedře Hudební fakulty AMU.

Luboš Ogoun je svázán s novou vlnou čs. choreografie 60. let, ve své tvorbě realizoval revoluční představy o moderním, poetickém baletu. Ve vývoji poválečného českého baletu mu patří jedno z předních míst. Byl to nadaný tanečník, všestranný choreograf, režisér, libretista, šéf baletu a sportovní trenér. Byl autorem několika set choreografií napříč žánry, kromě baletu i pro film či lední revue. Svá vrcholná díla vytvořil v Brně, nicméně stěžejní bylo založení moderního Baletu Praha (spolu s P. Šmokem a V. Vašutem).

Výstava Společných 300 let je pro návštěvníky otevřena na 1. balkoně Národního divadla, v brněnském Janáčkově divadle pak bude paralelní výstava od 10. prosince. Nabízí jedinečnou příležitost přiblížit se odkazu tří významných osobností českého baletu, jejichž umělecký odkaz zůstává nesmazatelnou součástí české kulturní historie.