Výstavy zahájily festival 4+4+4 dny v pohybu
Praha 19. května (ČTK) - Vernisáž dvou výstav zahájila v Praze jedenáctý ročník mezinárodního divadelního festivalu 4+4+4 dny v pohybu. Hlavním prostorem, kde se letos budou jednotlivé akce konat, je bývalá zubní klinika v Jungmannově ulici v Praze 1; pořadatelé objekt během festivalu nazývají prostě Dům. Vedle prezentace současného pohybového a experimentálního divadla tak festival pokračuje v představování méně známých míst pražské architektury.
Další představení uvidí diváci v divadlech Ponec a Alfred ve dvoře. Od místa konání přehlídky pořadatelé odvodili její heslo: Svět bez kazu. Na něj navazují témata všech představení, výstav, přednášek či prezentací - společná jim budou klíčová slova vada, náprava, oprava, problém, diagnóza, výzkum či laboratoř. Toto téma výtvarníci, architekti, tanečníci, světelní designéři i hudebníci zpracovávají a pokusí se divákům nabídnout možnosti řešení, jak by měl svět bez kazu vypadat.
První akcí festivalu dnes byla v Domě vernisáž výstavy Indikace. Svá díla vystavuje přes 20 českých umělců - práce spojuje zájem o sociální problémy a mezilidské vztahy. Umělci upozorňují na izolovanost některých sociálních skupin a sondují možnosti vzájemné komunikace, infiltrují do prostoru médií, testují společenské stereotypy, či dokonce navrhují řešení.
Koncept výstavy pracuje s termínem "indikace" v medicíně, kde znamená okolnosti určující nemoc a způsob jejího léčení. Autoři indikují problém a svůj postoj k němu artikulují prostřednictvím videa, instalací či použitím běžných předmětů. Řešení jsou různá: od pasivní reflexe přes komentář až po osobní zapojení do problému, někdy přistupují autoři i k mystifikaci.
Druhá výstava se jmenuje Odradky. Název odkazuje k jedné z povídek Franze Kafky Starost hlavy rodiny. Autor v ní popisuje setkání s groteskní bytostí, jíž nazval Odradek a jež se pohybuje na chodbách činžovního domu.
Atmosféra opuštěného domu stojícího na místě patrně nejstaršího pražského židovského hřbitova zrušeného koncem 15. století se stala inspirací umělcům z ČR, Japonska a USA ke vzniku objektů či zvukových a světelných instalací, které se snaží odkrývat skutečnou i pomyslnou historii domu a jeho okolí.
Kafka popisuje Odradka jako neurčitou bytost připomínající špulku, z níž visí nitě. Povaha její existence na pomezí hmyzího života a zevlování nabídla vystavujícím umělcům metaforu pro jejich tvorbu.
Diaprojekce Jana Bartoše je například věnována dokumentaci dočasných příbytků bezdomovců, z nichž někteří posedávají poblíž Domu na stanici metra Národní. Pavel Sterec ve zvukové instalaci užívá jeden z nejstarších odposlouchávacích zařízení - hrneček. Při jeho přiložení na stěnu se ozývá zvuk, který se v Domě rozléhal před 15 lety: zvuky zubařské ordinace.
Součástí mnoha aktivit odehrávajících se ode dneška v Domě, je i Petiční centrum. "Snažíme se shromáždit co nejvyšší počet petic a vytvořit centrum občanského protestu," vysvětluje záměr Jiří Ptáček, jeden z iniciátorů akce. Lidé mohou petice podepisovat, či vytvářet nové. Petiční kancelář sice vypadá jako parodie na tuto formu občanských protestů, pořadatelé ale vážně připomínají, že všechny petiční archy odešlou na místo jejich určení; údajně chtějí lidem pomoci - mnozí třeba o některých iniciativách nevědí, a v Petičním centru tak mohou podpořit i snahy svých spoluobčanů.
Markéta Horešovská rot
