Vznešená vyrovnanost a všestrannost režiséra Petera Gábora
Devadesát režií za dvacet let, to je bilance režiséra Petera Gábora, který v současnosti působí jako šéf činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Jeho inscenace ale můžeme v této sezóně vidět také v Městských divadlech pražských i na jiných scénách.
Zatímco v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě se hraje už druhou sezónu muzikál Balada pro banditu, Městská divadla pražská uvádějí v této sezoně hned tři inscenace, které tu pohostinsky režíroval - Sto roků samoty, Annu Kareninu a Vše o mé matce.
Mimochodem kultovní muzikál Balada pro banditu režíroval během své kariéry celkem třikrát. Prvně uchopil toto dramaticky i hudebně nosné téma před šestnácti lety také v Ostravě, podruhé před osmi lety v Praze, potřetí to bylo loni. Otázka se vkrádá sama. Proč potřetí a zase trochu jinak?
„Balada pro banditu - to je kvalitní scénář a sugestivní muzika, a to neustále provokuje fantazii režiséra, a možná i proto je pro mne nepředstavitelné kopírovat svoje předcházející interpretace. Uhdeho polemika s Olbrachtovým příběhem ve mně tentokrát více otevřela hloubku osudové mystiky, pohanských rituálů, expresivních a živočišných pudů, které provázejí postavy ve víru lásky a vášně. Dnešní svět namíchaný z různých etnik a náboženství byl pro mne velkým inspiračním zdrojem. A politikum, které je nositelem moci, je vlastně v dějinách světa vždy neměnné a omezuje představy o svobodě a nezávislosti zejména velmi specifických postav tohoto příběhu. Obraznost a hudebnost inscenace jsem vnímal víc jako hlubší ponor do podvědomí postav, a tím i víc akcentoval fatálnost a metafyzický rozměr našich životů a činů," říká Peter Gábor.
Peter Gábor pochází z Nitry, kde se 24. října 1963 narodil, je synem známé divadelní, televizní a filmové herečky Adely Gáborové a jazzového bubeníka Doda Šošoky. Po maturitě na gymnáziu vystudoval nejdřív slovenštinu a hudební výchovu na Pedagogické fakultě v Nitře, poté činoherní režii na DAMU v Praze.
Po absolutoriu prošel - ať už jako kmenový nebo hostující režisér - řadou slovenských a českých divadel. V letech 1992 - 1995 působil jako v martinském divadle, další dvě sezony režíroval ve Středočeském divadle v Kladně a v letech 1997 - 2004 byl kmenovým režisérem a současně uměleckým šéfem činohry v Moravském divadle v Olomouci. Za inscenace Goethova Fausta I. a II., které režíroval právě v olomouckém divadle, získal v roce 2002 Cenu českého divadla za režii.
Před deseti lety hostoval také na scéně Théâtre Moliére v Paříži, kde s tamním souborem nastudoval představení sestavené z poezie francouzských, českých a slovenských básníků. Během let hostoval v řadě českých divadlech. V Národním divadle moravskoslezském Ostravě režíroval prvně v roce 1993 (Tanec na konci léta), poté následovala plejáda inscenací, v roce 2008 to byla například Komedie omylů od Williama Shakespeara, která byla uvedena v rámci Shakespearovských slavností v Praze. Na téže scéně měly premiéru i jeho dvě opery - Fedora a Romeo a Julie, přičemž obě inscenace jsou na současném repertoáru divadla. Právě střídáním žánrů ukazuje svou všestrannost.
A kde bere inspiraci a sílu? „Pozoruji život kolem sebe, lidi v dramatických situacích. Na konci je inscenace, která je originálem - a to je na práci režiséra skutečně jedinečné. Moje cesta do Itálie za poznáním krajiny i kultury, za mým kamarádem, autorem divadelních her Enricem Lutmannem do Říma, byla velkým zážitkem. Rád probírám s autorem témata, o nichž píše, zajímá mne, jak vidí svět kolem sebe. I moje návštěva Verony byla spojena s mou režií Gounodovy opery Romeo a Julie."
Jako režisér je podepsán i pod hrou americké autorky Naomi Wallace Blecha, kterou uvádí už druhou sezónu Komorní scéna Aréna Ostrava. Už předtím v Aréně pohostinsky režíroval inscenaci Play Strindberg, která byla na 10. ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska oceněna zvláštní cenou, přičemž porota ocenila komplexnost pojetí umocněného znamenitými hereckými výkony.
Vedle práce divadelního režiséra si stihl zahrát i několik rolí před filmovou a televizní kamerou. Už jako mladík se objevil v pár slovenských filmech, točil s Ivanem Balaďou (Biela voči oblohe) i Karlem Kachyňou (Hanele). V posledních letech se objevil v několika českých seriálech (Četnické humoresky, Vyprávěj), loni natočil jednu z hlavních rolí hraného dokumentu Pioniere německé režisérky Miry Thiel.
Co se týče aktuální práce, tak právě v sobotu 2. února proběhne na scéně ostravského Divadla Antonína Dvořáka premiéra hry jednoho z předních německých dramatiků Martina Walsera Smrtihlav. Napínavý psychologický divadelní thriller Smrtihlav se odehrává dvacet let po skončení druhé světové války. Ve fiktivním německém městečku Karwang, v ústavu pro psychicky nemocné, působí profesor Libere, kterému se podařilo utajit jeho válečné zločiny. Odbornou lékařskou pomoc u něj vyhledá jeho bývalý kolega z lágru - psychiatr Gotthein. Přivede mu svého syna Rudu, který se osudnou náhodou dozví o zvěrstvech svého otce a chce převzít absolutní odpovědnost a žádá spravedlivý trest. Příchodem tohoto mladého maturanta Rudy, novodobého Hamleta, který se rozhodne nekompromisně zúčtovat s temnou minulostí svého otce, se rozpoutá velký generační konflikt a začíná působivé drama dvou morálních postojů.
"Vzpomínat na naši minulost a lovit v paměti věci, které se týkají naší identity, našeho původu a naší historie, je pro mě v životě momentálně také důležité. Walserův text je velmi napínavý, poetický, na druhé straně metaforický, autor rozvíjí tuto hru s velkou symbolikou, takže si myslím, že inscenace nebude jen o vypořádání se s pamětí národa v Německu, ale věřím, že bude komunikovat i v tom širším, obecnějším rozměru," tvrdí Peter Gábor, kterého ještě v této sezoně čekají tři režie. Zatímco na domovské scéně bude režírovat Shakespearovu hru Sen noci svatojánské (premiéra se odehraje letos v dubnu), na Slovensku se ujme režie dvou Verdiho oper Rigoletto a Macbeth.
