Zemřel herec Karel Janský

Městské divadlo Brno se zármutkem oznamuje, že nás 12. dubna 2011 navždy opustil náš milý kolega, herec KAREL JANSKÝ.

„Karel Janský byl po celou svou kariéru věrný jedné divadelní scéně, a to Divadlu bratří Mrštíků - dnešnímu Městskému divadlu Brno. Už od svého mládí se stal hercem hlavních rolí. Jeho nebývalý šarm, uhrančivá elegance, herecké i pěvecké mistrovství ho předurčovaly k tomu, aby na něm divadlo stavělo svůj repertoár, aby se svou osobností stal jedním ze zásadních pilířů jeho tvorby. Vždy obětavý, příkladně pečlivý, nebývale skromný, a přitom ve všech svých rolích fascinující!“
Stanislav Moša, ředitel Městského divadla Brno

KAREL JANSKÝ
Karel Janský se narodil 28. dubna 1944. Divadelní studia absolvoval na JAMU v letech 1962-1966 u profesora A. Vozáka a O. Dadáka. Studium završil absolventským představením Žebrácké opery, kde ztvárnil titulní postavu Mackieho Messera, kterého si pak mohl zopakovat i v roce 1979 na scéně Divadla bratří Mrštíků. Právě tento typ postav byl Janského hereckému naturelu, jak sám přiznával, velice blízký. Do angažmá v DbM, pozdějším Městském divadle Brno, byl přijat ihned po ukončení školy v roce 1966. Této scéně zůstal věrný po celý svůj profesionální život, strávil zde neuvěřitelných 45 sezon a odehrál přes sto rolí. 
Ve svých dvaadvaceti letech zde jako čerstvý absolvent JAMU hrál svou první roli – prince z Histopánie v Kvapilově pohádce Princezna Pampeliška, dále na sebe upozornil např. v Schillerově dramatu Marie Stuartovna (1966), v O´Neillově hře Smutek sluší Elektře (1967) a zejména v inscenaci Milana Páska Jed z Elsinoru (1967), kde zaujal kritiku svým osobitým pojetím prince Hamleta. V průběhu dalších desetiletí byl obsazován do mnoha rolí, střídal žánry i charaktery postav a vždy zaznamenával velký úspěch jak u kritiky, tak u diváků...  Svůj výrazný herecký talent – zejména pěveckou jistotu, okouzlující zjev i laskavý a přirozený humor uplatňoval zejména v inscenacích Richarda Mihuly, který se specializoval na muzikály. Na začátku 80. let Janského herectví vyspělo do vnitřně propracované charakterní polohy. Vnitřní i vnější noblesa a ukázněná zdrženlivost se promítly např. do postavy Jakuba Jana Ryby v Noci pastýřů (1985). Později exceloval v inscenaci Don Juan (1991), kde byla titulní postava Pavlem Doležalem vyložena poněkud drsně a protieroticky, Janský však tento úkol dokázal suverénně zvládnout.