Zemřel herec Václav Postránecký
Národní divadlo s hlubokým zármutkem a bolestí oznamuje, že 7. května 2019 ve věku sedmdesáti pěti let zemřel Václav Postránecký (8. září 1943 – 7. května 2019), dlouholetý člen Činohry Národního divadla, úspěšný televizní a filmový herec, režisér a pedagog.
Václav Postránecký se narodil 8. září 1943 v Praze. Herectví se věnoval od dětství, začínal v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, jako chlapec se objevil v několika divadelních inscenacích a filmech. Vyučil se zámečníkem, a když nebyl přijat na DAMU, pracoval jako jevištní technik v libereckém divadle.
Nelehké začátky bral s humorem, jako zkoušku svého profesního rozhodnutí. V letech 1960–1962 už působil jako elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kde ztvárnil kupříkladu role Karla v Příliš štědrém večeru, Petra v Deníku Anny Frankové či Josefa Hájmána v inscenaci Antigona a ti druzí. V letech 1962–1969 se jeho útočištěm stalo brněnské Státní divadlo, zahrál si tu Kněze v Náměstkovi, Puka ve Snu noci svatojánské i titulní roli v inscenaci Já, Jákob. Poté následovalo první pražské angažmá v Městských divadlech pražských, kde měl výrazné herecké příležitosti – zejména to byl titulní Čtrnáctý hrabě Guerney, Hérostratos v Zapomeňte na Hérostrata nebo Čert v Malovaném na skle.
Členem Činohry Národního divadla se stal v roce 1979 a první scéně zůstal věrný až do své smrti. Z dlouhé řady postav, které zde ztvárnil, připomeňme ty nejvýraznější – Františka Fialu v Našich furiantech, Edgara v Králi Learovi, Rogožina v Idiotovi, Valdštejna ve Vévodkyni valdštejnských vojsk, Rosencrantze v Hamletovi, Zajíčka v Lucerně, Oronta v Misantropovi, Michajla Vasiljeva ve Vasse, Parazita v Ze života hmyzu, Pana Ponzu v Je to tak – chcete-li nebo Hraběte d’Albafiorita v Mirandolíně. Nezapomenutelný byl jako starý mládenec Podkolatov v Ženitbě, introvertní a charakterní Martin v Roku na vsi, titulní rozporuplný hrdina v Oidipovi, opilec Valenta v Paličově dceři, vykutálený Čert Démon v Pašijích, nadutý žvanil Vojtěch Kubánek v Éře Kubánkově, světaznalý Kapitán Tomaso v Kristinčině návratu nebo protřelý Komerční rada Kittrich v Davidu a Goliášovi. Zaujal Lopuškinem v Čaji u pana senátora, Plukovníkem Erhardtem v Být či nebýt, titulním Pánem z Prasečkova a Petrem Dubským v Našich furiantech. Přesvědčivě ztvárnil i role ve výrazně stylizovaných inscenacích a odvážných činoherních projektech – Dr. Kolenatého ve Věci Makropulos, Kena Laye v Enronu, Pana Loyala v Tartuffe Impromptu! a Optimistu v 1914.
Do loňské sezony ho stále bylo možné spatřit v několika inscenacích na scéně Stavovského divadla. Diváky bavil coby bodrý Winston Churchill v Audienci u královny, s chutí se proměňoval do rozličných postav Dědečka, Dubu, Vůdce přízemních štěstí a Času v Modrém ptáku, užíval si groteskní tragiku alkoholického doktora Čebutykina ve Třech sestrách a vyvolával salvy smíchu jako poživačný Pohltoňský v Mlynářově opičce.
Václav Postránecký se výrazně uplatnil rovněž ve filmu a v televizi. Patřil k hlavním postavám mnoha úspěšných televizních seriálů, například Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto, Zlá krev, v poslední době se objevil v sériích Vinaři nebo Krejzovi. Široké popularity dosáhl díky roli jednoho z otců v komedii S tebou mě baví svět a jako moderátor televizních pořadů. Dětské publikum ho znalo z filmových pohádek (například Jak se budí princezny), jeho podmanivý hlas provázel večerníčky a animovanými filmy (například Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni). Účinkoval rovněž v dabingu, vyzkoušel si divadelní a televizní režii. Své bohaté umělecké zkušenosti předával jako pedagog filmového herectví na FAMU. Od devadesátých let působil v Herecké asociaci, v letech 2005–2011 dokonce jako její prezident.
Byl nositelem dvou významných profesních ocenění – v roce 1995 získal za roli Podkolatova v Gogolově Ženitbě Cenu Thálie, o deset let později za dabing filmu Zločin v ráji Cenu Františka Filipovského.
Poslední rozloučení se bude konat ve středu 15. května 2019 v 11.00 na jevišti Národního divadla. Divadlo bude pro veřejnost otevřeno od 10.30, kdy bude možné poklonit se u rakve a položit květinové dary.
Čest jeho památce!
