Zemřel scénograf Jan Dušek
Jan Dušek
(23. 5. 1942 – 1. 12. 2025)
Scénický výtvarník Jan Dušek byl jedním z posledních žáků Františka Tröstra. V jeho ateliéru na DAMU absolvoval v roce 1967. Z této studijní zkušenosti si v sobě nesl po celý profesní život schopnost propojovat stále aktuální principy, k nimž se vždy hlásil, a které byly charakteristické pro tvorbu F. Tröstra a dalších tvůrců meziválečné avantgardy (přístup k budování neiluzivního scénického prostoru prostřednictvím metafory, znaku, jako prostoru pro hereckou akci a fantazii, atd.) a svůj osobitý pohled, který přispěl rozhodujícím dílem k plnému rozvinutí silného proudu, zvaného akční scénografie. V době příznivé (nejen) pro české divadlo, tedy v konci šedesátých let, začal spolupracovat s ostravskými scénami, zejména s Divadlem Petra Bezruče, které zažilo nedávné plodné období se skupinou Jana Kačera a scénografií Luboše Hrůzy. Jan Dušek především v tvůrčím spojení s režisérem Pavlem Hradilem na tuto éru navázali a vytvořili několik výrazných inscenací (Dům doni Bernardy, Ptákovina, Doktor Faust, Tragický příběh dánského prince Hamleta). Dle slov samotného Jana Duška za vrchol své tvorby považoval spolupráci s Evaldem Schormem, s nímž se setkali pracovně už začátkem sedmdesátých let v Brně, ale počátek jejich hlavní tvůrčí etapy se datuje rokem 1976 v Divadle Na zábradlí. Do roku 1987 zde vznikla po režijní, scénografické, dramaturgické i herecké stránce výjimečná řada inscenací, které jsou dodnes připomínány coby zlatý fond české divadelní tvorby (Král jelenem, Tragický příběh Hamleta, prince dánského, Bratři Karamazovi, Maratón, Macbeth, Hlučná samota, a další). Duškův vklad do podoby těchto inscenací byl zcela zásadní a jeho výtvarná řešení ovlivňovala leckdy i režijní koncepci; spolu s dalšími generačními souputníky (a bývalými spolužáky), jako byl Jaroslav Malina, Miroslav Melena, Albert Pražák, se stal hlavním představitelem akční scénografie – neiluzivní, syrové, založené na hravé interakci herce a výtvarné složky.
Jan Dušek byl významným pedagogem na katedře scénografie DAMU, kde působil od roku 1977, po roce 1989 jako její děkan, v roce 1993 byl jmenován profesorem. Pedagogicky působil rovněž ve Španělsku, Anglii, Holandsku, USA… Nad vznikajícími studentskými pracemi vedl neustálý dialog, důraz nepokládal jen na provedení návrhů, ale zejména na jejich filozofii, na umění budoucího scénografa vyhmátnout smysl dramatického díla, ke kterému se daná scénografická práce vztahuje.
Přitom neustával do posledních chvil ve své scénografické tvorbě, jak pro česká divadla, tak pro zahraniční scény. Soupis jeho scénografické tvorby se tak blíží k tisíci položek. Své scénografické návrhy považoval za ryze pracovní pomůcku, říkal, že „nedělá scénografii, ale divadlo“ – sloužil celku inscenace. Jeho razantní, živý kresebný styl však z těchto návrhů vytvářel poznatelná, neopakovatelná dílka, svědčící také o jeho osobním vztahu k dalším spolupracovníkům na inscenaci – kostýmní návrhy vždy nesou podobu herců, kteří ztvárňují dané postavy. O jeho úzkém, osudovém propojení s divadlem, které považoval za živý organismus, svědčilo také jeho nedávné vyjádření, když mu byla udělena na jeho celoživotní přínos scénografii cena Thálie.
Po nezměrné Duškově vzdělanosti, spojené s citovostí a s neutuchajícím nadšením pro scénografii, divadlo, výtvarné umění, i po jeho specifickém suchém humoru tady nevznikne jen pouhá mezera, ale obrovský kráter. Čest jeho památce.
Jan Dušek ve Virtuální studovně Divadelního ústavu (tvorba osobností)
Jan Dušek ve Virtuální studovně Divadelního ústavu (scénografie)
Archiv scénografických prací Jana Duška v České divadelní encyklopedii
