Zemřel skladatel Karel Cón
Městské divadlo Brno s hlubokým zármutkem oznamuje, že v sobotu 7. června 2025 ve věku 73 let zemřel Karel Cón.
KAREL CÓN
(12. 9. 1951 – 7. 6. 2025)
Karel Cón se narodil 12. září 1951 v Košicích, jeho otcem byl operetní skladatel, aranžér a rozhlasový redaktor Zdeněk Cón.
Karel Cón na konzervatoři v Brně vystudoval nejprve v letech 1966–1972 housle (u Jana Vacka) a kompozici (u Bohuslava Řehoře) a ve studiích skladby dále pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění u Miloslava Ištvana (1972–1977).
Hlavní osou jeho skladatelské činnosti byla scénická a hudebně-dramatická tvorba, jejímž charakteristickým rysem byla kombinace hudby imitující historické slohy s hudbou nonartificiální a někdy i jazzovou. Na přelomu 70. a 80. let působil v řadě oblastních divadel po celé republice, kde psal scénickou hudbu k inscenacím nebo hrál v orchestru.
V 80. letech rozvinul významnou spolupráci zejména s loutkohereckým souborem Naivního divadla v Liberci, v němž spolupracoval s největšími hvězdami českého divadla pro děti Pavlem Polákem a Markétou Schartovou. Hned díky jeho skladatelskému debutu, kterým byl loutkový muzikál Čert, Káča a beránkové, získalo v roce 1980 Naivní divadlo Liberec hlavní cenu festivalu Skupova Plzeň. Stejnou cenou byla odměněna také jeho hudební komedie Turandot ukrutnice (1982) nebo Krakonošská pohádka o Kubovi a Káče (1984, zvláštní cena za hudbu). Hudební komedie O věrném milování Aucassina a Nicoletty uspěla v hodnocení odborné kritiky na přehlídce Divadelní mládí v Českých Budějovicích (1982).
V polovině 80. let, po svém působení v divadlech v Liberci, Hradci Králové (zde spolupracoval s významným režisérem loutkového divadla Josefem Kroftou), Karlových Varech, Šumperku, Jihlavě, Pardubicích, Chebu, Uherském Hradišti či Kladně, Karel Cón opět zakotvil v Brně, kde začal spolupracovat s Národním (tehdy ještě Státním) divadlem Brno, zpočátku s činohrou a začátkem 90. let i se zpěvohrou, kde společně s libretistou Františkem Zacharníkem napsal několik muzikálových pohádek (např. Mauglí či Tuze pyšná princezna).
Dále z Cónova pera vzešly např. muzikály Cikánské pohádky aneb Kdo je pánem nad cikánem (1974, v premiéře provedlo Činoherní studio JAMU v Brně), Krása nevídaná (1982, Naivní divadlo Liberec), Báječné místo k narození (1985, Divadlo Vítězného února Hradec Králové; dnes Klicperovo divadlo) či Koně se přece střílejí (1994, JAMU Brno – Studio Marta), u jehož příprav se setkal se Stanislavem Mošou, jenž toto dílo pro jeviště zdramatizoval, napsal texty písní a režíroval.
Karel Cón byl rovněž plodným autorem komorních, vokálních i orchestrálních kompozic, dále byl zaměstnán mimo jiné i jako hudební redaktor a režisér rozhlasového studia v Hradci Králové a v letech 1996–2002 působil jako pedagog na brněnské konzervatoři, kde vyučoval skladbě a hudební teorii (jeho žákem byl mimo jiné i současný šéfdirigent MdB Dan Kalousek).
S Městským divadlem Brno (tehdy Divadlem bratří Mrštíků) začal Karel Cón spolupracovat již ve druhém ročníku konzervatoře, kdy vypomáhal v orchestru Jožky Karena, další spolupráce se opět rozvinula od roku 1991 a od 30. ledna 2004 se pak již stal stálým členem Městského divadla Brno, kde se jako dirigent, hudební skladatel, aranžér či korepetitor (leckdy ve více funkcích najednou) podílel na více než padesátce inscenací. Z celého výčtu zmiňme alespoň My Fair Lady (ze Zelňáku) (1999 i 2022), Svět plný andělů (2000), Cabaret (2003), Hair (Vlasy) (2004), Kdyby tisíc klarinetů (2005), Nana (2005), Oliver! (2005), Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť (2006), Šumař na střeše (2006), Cikáni jdou do nebe (2006), Markéta Lazarová (2007), Jánošík aneb Na skle malované (2008), Nahá múza (2010), Ptákoviny podle Aristofana (2010), Škola základ života (2010), Dobře rozehraná partie (2010), Kráska a zvíře (2011), Mojžíš (2011), Zkrocení zlé ženy (2011), Donaha! (2013), Sliby chyby (2014), Noc na Karlštejně (2014), Těžká Barbora (2014), Johnny Blue (2015), Vrabčák a anděl (2015), Prodaný smích (2016), Frank V. (2016), Zamilovaný Shakespeare (2016) Viki kráčí za štěstím (2017), Ženy na pokraji nervového zhroucení (2017), Romeo a Julie (2019) či Pro nic za nic (2019).
V roce 2008 Karel Cón napsal hudbu pro oblíbenou bláznivou hudební pohádku pro celou rodinu Sněhurka a sedm trpaslíků a od té doby již pravidelně spolupracoval s autorskou trojicí ve složení Stanislav Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán. Jako spoluautor se s nimi podílel na původních originálních inscenacích, jež byly vytvořeny speciálně pro prostory letní open air scény Městského divadla Brno na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea. Ve světové premiéře zde tak spatřily světlo světa výpravná legenda se zpěvy Baron Trenck (2012), komedie se zpěvy o brněnském géniovi Mendel aneb Vzpoura hrášků (2015), muzikál z brněnských pověstí a legend Brněnské kolo (2017) či historická freska Napoleon aneb Alchymie štěstí (2021). Společně však vytvořili také populární rekapitulační leporelo Osmyčky (2018), které bylo oceněno hlavní cenou mezinárodního divadelního festivalu Bez hranic v Českém Těšíně a polském Cieszyně Zlomenou závorou. Pod režijním vedením Stanislava Slováka vznikla i nesmrtelná česká komedie Světáci (2021), k níž Karel Cón napsal zbrusu nové písně, scénickou hudbu i aranžmá původních filmových songů a současně se ujal hudebního nastudování i funkce dirigenta.
V roce 2022 mu v rámci festivalu Dokořán pro hudební divadlo byla při vyhlašování ankety magazínu Musical-opereta odbornou porotou udělena výroční cena Bard hudebního divadla. Současně byl v rámci onoho ročníku festivalu na počest jeho 70. narozenin uspořádán jubilejní open air koncert Karel Cón 70 složený z jeho písní z mnoha výše zmíněných titulů, které mu zazpívali sólisté jeho domovského divadla.
Z výše uvedeného základního výčtu veškeré tvorby dvorního skladatele Městského divadla Brno Karla Cóna je jisté, že se jednalo o skutečně geniálního a všestranného hudebníka.
Čest jeho památce!
Karel Cón ve Virtuální studovně Institutu umění - Divadelního ústavu (IDU)
