Ve věku 78 let zemřela dlouholetá členka uměleckého souboru Městských divadel pražských Jana Drbohlavová

Jana Drbohlavová
22. 11. 1940 Praha – 28. 10. 2019 Praha

Po absolutoriu divadelní fakulty AMU nastoupila krátce do Divadla Na Fidlovačce, kde na sebe upozornila ztvárněním hlavní role v muzikálu Sladká Irma, na základě které dostala několik nabídek na další angažmá. Rozhodla se přijmout pozvání režiséra Oty Ornesta a od roku 1963 nastoupila do souboru Městských divadel pražských, kde bez přestávky působila až do roku 2016 a odehrála zde bezmála 100 divadelních rolí. Spolupráce s Otou Ornestem se pro ni stala osudnou a výrazně ovlivnila její další profesní směřování: „Celý můj herecký život je v podstatě prostoupen Otou Ornestem. Byl po všech stránkách člověk, který mi v mé práci dal hodně příležitostí.“

Dívčí půvab a komediální talent ji předurčil především pro žánr veselohry, který nejlépe vyhovoval její představě o herecké profesi. „Mám ráda ohlas diváka, kterému něco sděluji nebo kterého něčím potěším. Herci jsou tady pro publikum.“ Sympatické a výrazné postavy vytvořila v českých veselohrách: Josefína (Čekanky), Dišperanda (Hrátky s čertem), mistrně zvládla situační frašku: Ketty (Prolhaná Ketty), Kitty (Charleyova teta) a Cecily ve Wildově hře Jak je důležité míti Filipa. Vztah k moderní komedii potvrdila její Ester (Viktor aneb dítka u moci).

Velkou hereckou zkušenost získala jako Chlorida Soucyová v režii Alfréda Radoka ve slavné inscenaci Hra o lásce a smrti. V inscenacích s písněmi využívali režiséři její pěvecký talent i jevištní temperament: Petruněla (Lišák Pomet), Kateřina (Zkrocení zlé panny), následovaly muzikály: Dva šlechtici z Verony, Nejkrásnější válka, Sliby – chyby. Výraznou roli vytvořila v jevištním zpracování Hellerova románu Hlava XXII v režii Ladislava Vymětala.

Po revoluci 1989, kdy došlo k uměleckému osamostatnění jednotlivých scén Městských divadel pražských, působila v divadle ABC: Paní Stanleyová (Přišel na večeři), Kirsti Lindholmová (Popel a pálenka), Justýna (Únos Sabinek) nebo Vilemína (Příliš počestná žena). V roce 2006 ji režisér Jiří Trnka svěřil roli Netty v Simonově tragikomedii Návod na přežití. V činoherních rolích se pak ještě objevila v Janě Eyrové (Dentová), Konečně šťastná? (Matka) a v Holkách z kalendáře (Lady Cravenshire). S divadelním jevištěm se rozloučila spoluprací s režisérem Miroslavem Hanušem, který ji obsadil do svých hudebních inscenací Pan Kaplan má třídu rád (Carmen Caravellová) a Drž mě pevně, miluj mě zlehka (Rút).

Jana Drbohlavová byla známá také díky své bohaté filmové a televizní tvorbě. Diváckou popularitu jí přinesla především role učitelky Peškové v komedii Dívka na koštěti nebo Arabela (maminka Hermannová), ale objevila se i v desítkách dalších pohádek a filmů. Nezanedbatelná byla též její činnost v rozhlase a dabingu. V roce 2007 obdržela Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství. Její oduševnělý projev s krásnou češtinou je nezaměnitelný.

S Janou Drbohlavovou odešla osobnost patřící ke slavné herecké generaci, která vytvářela historii Městských divadel pražských.