Zemřela herečka Marie Tomášová
Marie Tomášová
(18. 4. 1929 Dobrovice - 25. 5. 2025 Mělník)
Divadelní i filmoví diváci obdivovali její křehkou krásu, uchvacovala ale také uměleckým projevem. Od 70. let však herečka Marie Tomášová nesměla z politických důvodů vystupovat na divadelní scéně ani hrát před kamerou. Až do roku 1989 se tedy mohla věnovat jen své oblíbené umělecké recitaci v Lyře Pragensis. Životní partnerka režiséra Otomara Krejči, která zemřela ve věku 96 let, byla v roce 2009 oceněna Thálií za celoživotní činoherní mistrovství.
Když cenu přebírala, vrátila se na jeviště „zlaté kapličky", kde působila od poloviny 50. let minulého století. „Tento prostor je nabitý těmi nejkrásnějšími zvuky - já to tak cítím. Jsem ráda, že mě Herecká asociace tímto oceněním tak trochu vrátila k vám, hercům," řekla Tomášová, vdova po Krejčovi, kterému tehdy také vzdala hold. „Děkuji mu za životní radost, kterou jsem cítila, když jsem se směla podílet na jeho osudovém divadelním vyznání," uvedla.
Na tuzemské první scéně se Tomášová poprvé objevila v roce 1952 jako Aňa v Čechovově Višňovém sadu. Během následujících let vytvořila v Národním divadle na čtyři desítky rolí klasického i moderního repertoáru. Herečka, působící dojmem dívčí křehkosti a zranitelnosti, představovala dívčí generační typ z přelomu 50. a 60. let.
Jejím častým hereckým partnerem býval nejen v té době Jan Tříska. Spolu ztvárnili například titulní role v jedné z nejslavnějších shakespearovských inscenací v dějinách českého divadla - Romea a Julie v Krejčově režii z roku 1963. Přípravy a zkoušky již legendární inscenace Národního divadla pak zachytil na filmový pás Radúz Činčera. Středometrážní umělecký dokument vznikl pod názvem Romeo a Julie 63.
Tomášová se narodila 18. dubna 1929 v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Divadlo milovala od dětství a tak se po maturitě přihlásila na DAMU. Po jejím absolvování (1952) a krátkém působení v divadlech v Jihlavě a v Plzni zakotvila v roce 1955 v Národním divadle. V roce 1965 pak přešla do nového Divadla Za branou, které založil Krejča a kde spolu s Třískou patřila k hlavním protagonistům. Excelovali například v inscenaci Kočka na kolejích.
V roce 1972 byla ale tato scéna v nastupující normalizaci z politických důvodů zlikvidována. Tomášovou už poté totalitní režim na jeviště nepustil a do roku 1990 se mohla věnovat jen umělecké recitaci v Lyře Pragensis. V roce 1977 navíc odmítla podepsat takzvanou antichartu, na scénu se tak mohla vrátit teprve po listopadu 1989. Obnovené Krejčovo Divadlo za branou II, kde znovu hrála i Tomášová, ale přetrvalo jen do roku 1994.
Kromě divadla se objevila ve více než třech desítkách filmů, pro kina i televizi. K nejznámějším patří Anna proletářka (1952), Strakonický dudák (1955) či Morálka paní Dulské (1957). Role v dramatu Taková láska (1959) jí u diváků vynesla ocenění za nejlepší herečku roku. V roce 1982 se po dlouhé době objevila v menší roli ve snímku Poslední vlak. Zahrála si v komedii Čarodějky z předměstí (1990) nebo v baladickém snímku Minulost (1998). O rok později ji pak režisér Vladimír Michálek obsadil do krátkého televizního dramatu Jistota.
Jedné z nejnadanějších hereček své generace byl v roce 2016 udělen titul Dáma české kultury, ocenění pro osobnosti, které mají podíl na rozvoji duchovních, etických či kulturních hodnot ve společnosti. V roce 2011 získala také cenu krajanské Společnosti pro vědy a umění.
Tomášová v roce 2017 vydala knihu Věřit napsaným slovům, která má formu jakési koláže poskládané ze vzpomínek. Je přepisem deseti dílů rozhlasového cyklu, který Český rozhlas vysílal v roce 2013.
Marie Tomášová ve Virtuální studovně Institutu umění - Divadelního ústavu (IDU)
