Zemřela Naďa Urbánková
Naďa Urbánková
30. 6. 1939 Nová Paka – 3. 2. 2023 Praha
Interpretka hitů Závidím, Drahý můj či Vilém peče housky, zpěvačka a herečka Naďa Urbánková, byla pětinásobnou Zlatou slavicí. Legenda Semaforu a zpěvačka pověstná velkými brýlemi a v začátcích i minisukněmi vystupovala i s Country Beatem Jiřího Brabce a hrála ve filmech Ostře sledované vlaky, Na samotě u lesa nebo Skřivánci na niti. Po životních peripetiích v posledních letech vystupovala se skupinou Bokomara a moderovala v rozhlase. Zemřela ve věku 83 let.
Všechny karamboly, které jí život uchystal, Urbánková ustála s optimismem: „Vždycky jsem se zvedla z bahna a řekla si, že bude líp. Není nic jednoduššího, než ráno přijít k zrcadlu a zvednout koutky nahoru. Když se usmíváš, tak ochráníš svoji psychiku a ta dělá minimálně 50 procent úspěchu," řekla zpěvačka, která dlouhá léta žila v Želivě na Pelhřimovsku.
Naděžda Balabánová, jak se za svobodna Urbánková jmenovala, se narodila 30. června 1939 v Nové Pace a vyrůstala ve vesničce Borovnička, kde začala chodit do školy. Absolvovala Vyšší zdravotnickou školu v Trutnově a krátce pracovala jako zdravotní sestra.
Pak začala zpívat a hrát v ochotnickém divadle. Natolik dobře, že si jí všimli v divadle v Pardubicích a dali jí angažmá. Tehdy se poprvé vdala, za herce Karla Urbánka. Odešla za ním do Prahy.
Rozvedli se, ale protože v roce 1964 získala angažmá v divadle Semafor, ocitla se na vrcholu. Tehdy zpívala největší hity - Blonďák s červenou bugatkou, Vilém peče housky, Svatební průvod, Dávám ti dar či Mám ráda žužu.
V 60. letech se o ní šeptalo, že má románek s Jiřím Grossmannem. „Nikdy jsme spolu nic neměli, ale občas mezi námi zajiskřilo," vzpomínala na dobu, kdy zpívala s legendárním textařem a hudebníkem duet Drahý můj. Jen pár týdnů před smrtí pro ni Grossmann v listopadu 1971 napsal text písničky Závidím. "Když zazní první akordy, mám pocit, jako když jsem ji zpívala poprvé," řekla jednou.
S Country Beatem Jiřího Brabce, se kterým zpívala 20 let, se na turné ve Spojených státech seznámila s tlumočníkem Janem Nemejovským. Vzali se přímo tam a mají dceru spolu Lindu (zpěvačka Jana Fabiánová). Ale ani tento svazek nevydržel.
V 70. letech získala pět Zlatých slavíků (v letech 1972 až 1976) a na koncertech měla vždycky plno. Spolupracovala i s orchestrem Václava Hybše a působila v pražském Hudebním divadle Karlíně.
A taky hrála ve filmech - Zločin v dívčí škole, Sedm žen Alfonse Karáska, Pension pro svobodné pány, Radúz a Mahulena, Romance za korunu. Před kamerou jí sundávali brýle a nosila kontaktní čočky: „Byla jsem jedna z prvních, která zkoušela čočky panu profesoru Wichterlemu. Nosila jsem je i v Národním divadle. To tehdy byly ještě takové skleněné a docela drsné." V Národním hrála ve hře Třetí zvonění prostitutku Eržiku.
Ale v soukromí se jí nedařilo. V 50 letech měla za sebou dva rozvody, přesto se provdala potřetí, za lékaře Josefa Havlíka. Kvůli manželovi se odstěhovala do Švýcarska a přestala koncertovat. I tohle manželství po čtyřech letech zkrachovalo.
A nejen to. Sanatorium, které společně založili v jihočeském Protivíně, se dostalo do konkurzu a dluhy, které přesahovaly 30 milionů korun, padly na její hlavu, protože podepisovala všechny úvěry.
Utekla jen s pár kufry do malé garsonky na okraj Prahy. A začala zase zpívat a vystupovat v rozhlase. Ale pak přišla další rána. V obou prsou jí našli agresivní druh rakoviny. Přišly chemoterapie, ozařování.
V roce 2018 se ještě objevila v kriminálním seriálu Rapl.
