Zemřela oblíbená herečka Jiřina Jirásková
Po dlouhé těžké nemoci zemřela dnes v Praze populární herečka Jiřina Jirásková. V únoru jí bylo 81 let.
Prakticky celý svůj herecký život zasvětila Jiřina Jirásková Divadlu na Vinohradech. Jeho členkou byla šest desítek let, přičemž v 90. letech dokonce stála v čele této přední pražské scény. Do srdcí diváků se Jirásková zapsala více než stovkou divadelních a desítkami filmových a televizních rolí, od energických či distingovaných dam z lepší společnosti až ke svérázným komediálním postavám.
Zajímavá inteligentní tvář, výrazné oči, perfektní herecká technika i mluvený projev a v neposlední řadě také její pověstný humor; to byly atributy, jež pomáhaly Jiřině Jiráskové v jejím osobitém herectví. S přesným dávkováním intelektuální ironie, ale též hlubokých lidských citů, noblesy a groteskních kreací, byly její postavy vždy reálné a pravdivé, lhostejno zda šlo o vladařky či obyčejné ženy.
Jiráskové, která se narodila 17. února 1931 v Praze, přitom na počátku kariéry mnozí říkali, že je na herečku moc malá. Ostatně nebýt problémů s latinou a výchovou v klášterní škole, možná by na divadelních prknech nikdy nestanula. Když však ředitelka školy doporučila jejím rodičům změnu ústavu a s uštěpačností dodala, aby se spíš věnovala herectví, přihlásila se na konzervatoř a uspěla. Na škole, která se během jejího studia přeměnila na DAMU, patřili mezi její učitele takoví mistři svého oboru jako Karel Höger nebo Ladislav Pešek.
Herecky začínala Jirásková v roce 1950 se skupinou spolužáků v královéhradeckém Klicperově divadle. Už po roce ji však pozvali do Prahy na vinohradskou scénu. Drobná herečka se na jevišti skoro ztrácela a zpočátku ani nevěděla, jak se pohybovat a hrát. Ani typově moc nevyhovovala tehdejšímu repertoáru armádního divadla a často byla obsazovaná i do chlapeckých rolí.
Tvrdé začátky Jirásková zvládla a časem se stala jednou z nejznámějších členek vinohradského divadla. Mezi její nejslavnější kusy patřila hlavní role v dramatizaci Deníku Anny Frankové, Strindbergova Královna Kristýna, egyptská královna v Shawově hře Caesar a Kleopatra či Pilar v Komu zvoní hrana od Hemingwaye. Vinohradům zůstala věrná i poté, co byla kvůli protestu proti okupaci Československa v roce 1968 nucena odejít z výsluní a po několik dalších let směla na jevišti pouze "přihrávat" ostatním. Počátkem devadesátých let odmítla Jiřina Jirásková prestižní nabídku angažmá v Národním divadle. V červnu 1990 se na dalších deset let stala ředitelkou "své" vinohradské scény. Z ředitelny se pak znovu dokázala vrátit mezi řadové členy souboru.
S filmem Jirásková začínala už v polovině padesátých let, ale popularitu jí přinesly 60. léta - film Evalda Schorma Každý den odvahu a zejména role Marcelky, "odbornice na malířství" ze Světáků či Ďábelské líbánky a další komedie, které režíroval její dlouholetý životní partner Zdeněk Podskalský.
Rok 1968 znamenal pro herečku v nejlepších letech stop nejenom v divadle, ale také filmu a v televizi. Při svém "návratu" v osmdesátých letech ale Jirásková znovu zazářila například jako svérázná "babi" ve filmu Sestřičky. Objevila se mimo jiné v trilogii Slunce, seno... režiséra Zdeňka Trošky. Diváky upoutala i další stránkou svého rejstříku v roli primářky Venclovské v Kachyňově filmu Fany.
Také televize jí nabídla řadu příležitostí. Vedle komedií či hudebních revuí si získala diváky v seriálech jako Sňatky z rozumu, později Život na zámku či v posledních letech jako paní Kekulová v seriálu Pojišťovna štěstí. Nezapomenutelný herecký výkon předvedla také jako stará hraběnka ze Zámku v Čechách.
V roce 1998 získala Jiřina Jirásková cenu Thálie za celoživotní dílo a o deset let později byla uvedena do Dvorany slávy televizní ankety TýTý. V říjnu 2006 jí prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. V roce 1999 neúspěšně kandidovala za ODS do Senátu.
