Zemřela španělská sopranistka Montserrat Caballé
Jedinečný hlasový fond španělské sopranistky Montserrat Caballé snesl podle odborníků srovnání snad pouze s nejslavnější pěvkyní dvacátého století Marií Callasovou. S ní ji pojily nejen shodné iniciály, ale také impozantní osobnost a dlouhá kariéra. Caballé však na rozdíl od démonické tragédky Callasové proslula především krásou a křehkostí svého hlasu. Ohromující byly však nejen její hlasové dispozice, ale i šířka repertoáru, zahrnujícího na 90 operních rolí a 800 písní. Dnes Caballé, která několikrát vystoupila i v Česku, zemřela v 85 letech.
Kvůli vážným zdravotním problémům tato černovlasá korpulentní dáma, která bývala ozdobou těch nejpřednějších operních scén a koncertních pódií na celém světě, v posledních letech již moc nevystupovala. Její umění měli možnost několikrát obdivovat také milovníci hudby v České republice, naposledy v srpnu 2010 na Mezinárodním hudebním festivalu Petra Dvorského na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Spolu s Caballévystoupil i Dvorský a doprovodila je Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou španělského dirigenta Josého Collady.
Slavná sopranistka se narodila 12. dubna 1933 v Barceloně, ve městě, jehož název nese také píseň, která ji o mnoho let později učinila populární i mezi publikem ne zrovna operně naladěným. Se studiem zpěvu začala již v osmi letech, ale přestože platila za jednu z nejnadanějších studentek, žádný závratný vzestup se zpočátku nekonal. Ve dvanácti letech dokonce musela budoucí operní diva opustit školu a začít přispívat do rodinného rozpočtu jako švadlena.
Debutovala v roce 1956 v Basilejské opeře rolí Mimi v Pucciniho Bohémě. Od roku 1959 do roku 1962 působila v angažmá v Brémách. Toto hanzovní město si však nedokázala získat, takže se už chtěla vzdát kariéry, jen aby z Brém unikla. Poté prošla řadou západoevropských scén, aniž by na ní ulpěl lesk slávy.
Šanci, která z ní přes noc učinila novou hvězdu operního nebe, jí přinesla až náhoda. Dodnes se o tom vyprávějí legendy: v dubnu 1965 zaskočila bez zkoušky v newyorské Metropolitní opeře za nemocnou sólistku Marilyn Horneovou v titulní roli opery Lucrezia Borgia. Obecenstvo, zpočátku chladné, uchvátila. Aplaus pak trval přes dvacet minut a ani kritikové nešetřili chválou. Nabídky hudebních vydavatelství se začaly jen hrnout.
Sopranistce se otevřely velké operní scény a od té doby zpívala snad ve všech významných operách po celém světě, včetně newyorské Metropolitní opery či milánské La Scaly. Ohromovala nejen hlasovými dispozicemi, ale i šířkou svého repertoáru. Se zhruba devadesáti nastudovanými rolemi hledala mezi ostatními operními pěvci těžko konkurenci. Proslula především svou interpretací oper Gioachina Rossiniho, Vincenza Belliniho a Gaetana Donizettiho a je také považována za objevitelku světoznámého tenoristy Josého Carrerase.
Nevyhýbala se však ani jiným hudebním žánrům. Jako jediná zpěvačka svého oboru zabodovala na žebříčcích pop-music díky duetu Barcelona s dnes již zesnulým zpěvákem Freddiem Mercurym. Tato skladba byla vybrána jako zahajovací píseň pro letní olympiádu v Barceloně v roce 1992. Několik let také spolupracovala s řeckým multiinstrumentalistou Vangelisem.
Hvězdná sopranistka, která si v roce 1964 vzala tenoristu Bernabého Martího, zvládla nejen kariéru, ale i výchovu syna a dcery. Dcera Montserrat Martíová kráčí dokonce v matčiných stopách, ačkoli původně studovala balet. Obě často vystupovaly společně, manžel Montserrat Caballé se však musel po infarktu profesionálního zpěvu vzdát. V listopadu se ale dožije 90 let. Zdravotní problémy měla i Caballé. Lékaři jí odstranili tumor na mozku, následovala rakovina prsu, perforace žaludku a srdeční kolaps. Zdravotní problémy jí přinášela i nadváha. Ze své postavy si ovšem umělkyně nikdy nic nedělala: „Dobré na tom je, že tak není nápadný můj velký nos."
Montserrat Caballé byla jednou z mála, která bourala všechny pověsti o nepřístupnosti velkých hvězd. Navíc svůj život spojila s dobročinností. V říjnu 2002 šel například výtěžek z jejího koncertu ve výši jednoho milionu korun na pomoc vesnici Klecánky, která byla těžce postižena povodní. Byla také vyslankyní dobré vůle Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).
