Divadlo v Dlouhé uvedlo Claudelův Polední úděl
Příležitostí pro Helenu Dvořákovou, Marka Němce, Miroslava Táborského a Miroslava Hanuše je hra francouzského dramatika Paula Claudela Polední úděl. V novém překladu Vladimíra Mikeše ji nastudovala Hana Burešová, premiéru měla dnes v pražském Divadle v Dlouhé. Na úpravě režisérka spolupracovala s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem.
Inscenace se uvádí netradičně v komorním prostoru s publikem na jevišti, obdobně jako Faidra nebo před lety Don Juan a Faust. Hercům to umožňuje, aby využili větší škálu komornějších prostředků. V menším auditoriu může zhruba stovka diváků soustředěněji vnímat složitější text, víc prožít atmosféru a sounáležitost s herci. Bonusem byl pro ně obrácený pohled do otevřeného hlediště - sám o sobě zajímavý.
Drama jedné ženy a tří mužů začíná v poledním žáru na palubě zaoceánského parníku a končí v čínském městě, zachváceném povstáním zaměřeným proti cizincům. Skutečným dějištěm Claudelových dramat je podle Otčenáška lidská duše, pojímaná jako bojiště, kde se sváří vysoké s nízkým, smyslné s duchovním, a jejíž základní energií je láska.
"Je to vždy setkání s jinou realitou, než která nás právě obklopuje ze všech stran. Nejde jen o nahlédnutí do jiné doby, ale především o básnický pohled do vesmíru lidské duše - duše usilovně hledající, a proto často bloudící, duše chybující, trpící a milující," podotkla režisérka.
Po tomto autorově částečně biografickém dramatu sáhla s Otčenáškem proto, že se na rozdíl od jeho Saténového střevíčku nebo Zvěstování Panně Marii po roce 1989, kdy už se v ČR Claudel opět směl uvádět, na české profesionální scéně neobjevilo.
Helena Dvořáková a Miroslav Táborský hrají manžele, procházející krizovou situací, tak jako už dříve ve Faidře a v Lékaři své cti. Podle Otčenáška tento titul uzavírá jakousi "triádu" syžetově podobných dramatických děl od antiky přes baroko až k začátku minulého století, v jejichž středu je silná ženská osobnost a její silní nebo méně silní mužští partneři, respektive soupeři. "Výběr všech tří básnických dramat byl ovlivněn jejich hereckými dispozicemi. Ale i když jsou jejich postavy v těchto hrách v podobné vztahové situaci, jsou pokaždé jiné, jedinečné svým charakterem i řešením situace," dodal.
