12.10.2011 09:50

Tramvaj do stanice Touha bude mít premiéru v Činoherním klubu

Pražský Činoherní klub připravil na dnešek premiéru hry Tennessee Williamse Tramvaj do stanice Touha. Nastudoval ji Ladislav Smoček, který do ní obsadil například Lucii Žáčkovou, Jana Hájka, Mariku Procházkovou a Matěje Dadáka.

Vůbec poprvé byla tato hra uvedena v prosinci 1947 v New Yorku. V režii Elii Kazana hráli Jessica Tandyová (Blanche), Kim Hunterová (Stella), Marlon Brando (Stanley) a Karl Malden (Mitch). Hra dostala Pulitzerovu cenu za drama, Donaldsonovu cenu a Cenu newyorských divadelních kritiků; stala se tak prvním dramatem, které získalo naráz tyto tři ceny.
V roce 1951 podle ní Kazan natočil slavný snímek, který získal 12 nominací Americké filmové akademie, z nichž čtyři byly proměněny v Oscary. Kromě Marlona Branda byli nejvyšší filmovou trofejí oceněni všichni hlavní představitelé - Vivien Leighová, Kim Hunterová a Karl Malden. V roce 1955 byla hra uvedena jako opera s hudbou André Previna v San Francisku.

Československá premiéra byla v ostravském Divadle Petra Bezruče v roce 1960 v překladu Bedřicha Bechera. Spolupracovali na ní čtyři budoucí členové Činoherního klubu - režie: Jan Kačer, výprava: Luboš Hrůza, Blanche: Nina Divíšková /alternace Marie Viková/, Stella: Jiřina Třebická /alternace Štěpánka Ranošová/. V Národním divadle se v roce 1965 objevila v režii Vítězslava Vejražky jako Blanche Dana Medřická. Stellou byla Jarmila Krulišová, Stanleyem František Krahulík a Mitchem Jaroslav Mareš.

Tramvaj do stanice Touha se dočkala řady uvedení v českých divadlech a je patrně vůbec nejhranější hrou Tennesseeho Williamse v tuzemsku, dočkala se téměř třiceti nastudování. Tato inscenace je zároveň druhou hrou tohoto autora, která se objevuje v repertoáru Činoherního klubu. Tou první byl Skleněný zvěřinec v režii Vladimíra Strniska v roce 1997.
"Tramvaj do stanice Touha je americká hra, která je v pravdě americká. Čím déle do ní pronikáte, tím víc chápete, jak hra je nekonečně duševně plná, a smekáte před dramatikem pomyslný klobouk. Možná, že je dobře, že je to můj první Tennessee Williams vůbec, kterého mám tu čest inscenovat, byť nakonec tak pozdě. Ale myslím, že je dobře, že tak pozdě," komentoval vznik inscenace režisér Smoček.

Kdysi dávno se prý setkal s charakteristikami Stanleyho a Blanche, kde byly tyto postavy líčeny málem jako jakési obludy. On jako sexuálně násilný primitiv, ona jako notorická alkoholička, vyžilá troska bez morálky. Také proto tuto Williamsovu hru nečetl, zatímco jiné si vychutnal s požitkem. Neviděl ani jedno provedení na scéně, ba ani známý film. Když se naskytla množnost hru v Činoherním klubu inscenovat, takřka na poslední chvíli si přečetl toto úžasné dílo slavného autora a pochopil, že kdysi podlehl dojmu přemrštěně zjednodušené charakteristiky zmíněných postav.
"Žádnou z postav nelze odsoudit ve prospěch sympatií pro druhou, panuje tu rovnováha sil," uvedl v programu dramaturg Roman Císař.

Autor článku: ČTK: Jiří Borovička, pba