24.04.2023 12:31

Balet Národního divadla moravskoslezského odehraje v Izraeli na začátku května celkem šest představení inscenace Rossiniho karty

Velká výzva čeká v příštích dnech baletní soubor Národního divadla moravskoslezského – v květnu odehraje šest představení inscenace ROSSINIHO KARTY pro publikum ve městech Herzliya nedaleko Tel Avivu, v Haifě a Jeruzalémě. Pozvání do Mekky světového moderního tance svědčí o špičkové kvalitě ostravského souboru!

V Ostravě měla inscenace složená ze dvou choreografií premiéru v listopadu 2019 a letos 25. května ji pro místní diváky odehrajeme naposledy. Soubor baletu NDM za ni získal přehlídce Balet 2019 cenu za nejlepší kolektivní výkon. Rita Pires a Koki Nishioka obdrželi za sólové výkony širší nominace na Cenu Thálie v roce 2020. „Pozvání do Izraele si velmi považujeme, je to pro nás čest a zároveň jasný důkaz toho, že náš soubor má špičkovou úroveň a skvělé reference,“ říká šéfka souboru Lenka Dřímalová.Izraelské publikum je velmi náročné, vždy vyžaduje to nejkvalitnější! Balet NDM rozhodně patří k nejlepším a já jsem moc rád, že se nám podařilo tento soubor do Izraele přivézt,“ potvrzuje ředitel Českého centra v Izraeli Robert Mikoláš.

Baletní večer dostal název podle díla italského choreografa Maura Bigonzettiho Rossiniho karty  a je to doslova „taneční hostina“. Bigonzetti je velkým obdivoatelem Gioacchina Rossiniho a pro svou choreografii použil některé z jeho neznámějších skladeb. Italský romantický skladatel byl velký labužník – rád a s velkou vášní vařil i jedl. Bigonzettiho dílo je vytvořeno i jako pocta této Rossiniho zálibě. Světovou premiéru mělo dílo v roce 2010, v Ostravě je uvádíme od listopadu 2019. Choreografii rozhodně nechybí humor! „Bigonzetti před divákem rozvíjí kaleidoskop jednotlivých scén, sled paralelních obrazů života spojených s příslušnými kartami, vykládanými za sebou jakoby bez vzájemné návaznosti. Nicméně právě toto zdánlivě prosté řazení scén ‚u stolu‘ umožňuje předvést fascinující zvraty nálad a emocí od dramatických ke komickým a umožní nečekaně propojovat obsahy a významy oscilující mezi erotikou, marností a ironií. Prostě to je velkolepá taneční hostina s nádhernou hudbou! A k tomu připravil choreograf překvapení v podobě oblíbeného receptu slavného gurmána nebo náznaku zpěvu baletních sólistů, kteří skončí… v propadlišti,“ naznačuje Lenka Dřímalová.  Mauro Bigonzetti tančil mj. v baletu Římské opery, svou první choreografii vytvořil v roce 1990. Působil ve vedení několika světoznámých souborů, od roku 2012 se věnuje plně práci choreografa na volné noze.

V první části večera diváci uvidí dílo španělského choreografa Juanja Arquése. Jeho existenciálně laděné Následky jsou inspirovány nekonečným vývojem vztahu mezi přírodou a člověkem a (mnohdy destruktivními) vlivy moderních technologií.Úvodní část vyjadřuje sílu přírody a přírodních katastrof. Podpořena je hudbou Rjúičiho Sakamota, která připomíná zvuk tektonického pohybu na dně moří. Druhá vyjadřuje jediným duetem muže a ženy naději a nezdolnou sílu lidí pokračovat ve svých životech i po osobních tragédiích a znovu najít klid a rovnováhu. Doprovází ji emotivní hudba Jóhanna Jóhannssonna (skladatel byl dvakrát nominován na Oscara za hudbu k filmům). V poslední části choreografie se objevují odkazy na moderní technologie, které se mohou vymknout naší kontrole. Doprovázeno jemnými elektronickými zvuky počítačů a klávesnic v minimalistické hudbě Alvy Nota a Rjúičiho Sakamota,“ přibližuje šéfka souboru Lenka Dřímalová.

Do Izraele byl baletní soubor Národního divadla moravskoslezského pozván mj. díky doporučení choreografa Itzika Galiliho, jehož dílo O Balcão de Amor v rámci inscenace All That Jazz, Rock, Blues nastudoval ostravský soubor v roce 2017 a sám choreograf už tehdy nešetřil chválou. Chystá se k nám opět v příští sezóně, kdy pro změnu on sám povede inscenační tým opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky (ujme se režie a choreografie). „Současně s aktuálním pozváním do Izraele jsme získali také tamní zastoupení renomované agentury pro zájezdy do dalších zemí,“ doplnila Lenka Dřímalová.

Turné baletu Národního divadla moravskoslezského po třech izraelských městech patří k vrcholům letošní kulturní nabídky a je více než důstojnou oslavou 30. výročí navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi i 30. výročí vzniku Českých center. Po baletu Národního divadla v Praze je ostravský soubor teprve druhým baletním souborem hostujícím v Izraeli. Navíc letos v únoru tu hrálo i Národní divadlo Brno Čapkovu Matku, takže se tu během dvou let představí všechna tři národní divadla České republiky!“ netají radost  ředitel Českého centra v Izraeli Robert Mikoláš.

www.ndm.cz

Autor článku: Šárka Swiderová, foto: Serghei Gherciu

Balet Národního divadla moravskoslezského odehraje v Izraeli na začátku května celkem šest představení inscenace Rossiniho karty

Zahraniční divadlo

13.01.2026

Jakub Hrůša oceněn titulem Umělec roku podle International Classical Music Awards

Mezinárodní porota International Classical Music Awards (ICMA), složená z šéfredaktorů předních světových hudebních časopisů a zástupců významných mezinárodních kulturních institucí, udělila českému dirigentovi Jakubu Hrůšovi prestižní titul Umělec roku.

13.01.2026

Inscenace „Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum“ míří na prestižní festival v Kanadě

Mezinárodně oceňovaná inscenace Osm krátkých kompozic ze života Ukrajinců pro západní publikum v režii Jany Svobodové byla vybrána do programu PuSh International Performing Arts Festival 2026 ve Vancouveru – jednoho z nejvýznamnějších kurátorských festivalů současného scénického umění v Severní Americe. Česká republika se tak zařazuje mezi 17 zemí, jejichž tvorba bude na festivalu představena.

08.01.2026

Slovensko na Pražskom Quadriennale 2027 predstaví víťazný projekt Black Pixel od Ateliéru Scénografie

Odborná porota výberového konania na slovenskú expozíciu pre Pražské Quadriennale 2027 vybrala ako víťazný projekt Black Pixel z dielne Ateliéru Scénografie. Autorský tím presvedčil porotu svojím konceptom, ktorý originálnym spôsobom reflektuje tému PQ 2027 – Absencie a ticho ako priestory možností – a predstavuje odvážnu víziu scénografie ako procesu komunitnej premeny.