Byli jsme a budem (loutková divadla našich spolků)
Rozmach amatérského loutkářství na přelomu 19/20.století, byť především kvantitativní, dostoupil vrcholu v 30.letech 20.století, kdy bylo v ČSR téměř 3.000 loutkových divadel. Většina patřila nejrůznějším spolkům. Používáním marionet navazovala na tradici kočovných loutkářů, ale změnila adresáta: začala hrát převážně pro děti. Proto vycházela tiskem řada nových her i metodických příruček a nejstarší odborný časopis na světě Loutkář. Se zákazem činnosti spolků v roce 1952 zanikla i řada souborů, zatímco jiné si našly své zřizovatele. Od 90.let 20.století mnohé z nich fungují opět na spolkovém základě.
Středem výstavy Muzea loutkářských kultur v Chrudimi je kompletní spolkové loutkové divadlo z Podkrkonoší, které pochází z 1.třetiny 20.století. V roce 1937 je odkoupila TJ Sokol Suchovršice od odboru církve Českobratrské a svou produkcí obohacovala kulturní dění v obci. Divadlo i marionety jsou vyrobeny místními anonymními řezbáři a malíři. Tento unikátní ucelený soubor získalo muzeum do svých sbírek teprve v loňském roce.
Dále jsou na výstavě zastoupeny ukázky loutek z Loutkového divadla Feriálních osad v Plzni, kde ve 20.letech 20.století spatřily světlo světa loutky Spejbla a Hurvínka. Sériová výroba loutek pro spolková loutková divadla je reprezentovaná loutkami pražské firmy Modrý a Žanda, s nimž hrával pravděpodobně loutkářský soubor TJ Sokol Chotěboř.
S dobou současnou spojují minulost loutky Umělecké scény Říše loutek v Praze (založena 1920) a Spolkového loutkového divadla V Boudě Plzeň (založeno 1928) - obě divadla působí dodnes.
Alena Exnarová
