České nebe
SMOLJAK & SVĚRÁK Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, Praha 3
10. prosince 2008
Jeden se až diví, kde se v pánech Cimrmanovi, Smoljakovi a Svěrákovi stále berou ty nápady! Inscenace České nebe je skvělým pokračováním jejich dosavadní tvorby a rozhodně patří spíše do té první, zajímavější a vtipnější poloviny repertoáru.
Pravda, úvodní seminář trochu pokulhává a dokonce se v něm opakuje již známá přednáška o stavu výstavby pomníku Járy Cimrmana, ale to je jediná a osamocená slabina celé inscenace. Klasické šedé a hnědé obleky, vážné tváře a naprosté nesmysly v textech jednotlivých vstupů dávají divácké bránici pořádně zabrat.
To již ale jde opona opět nahoru a před nabitým hledištěm se otevírá pohled do poradní místnosti skutečného Českého nebe, sousedícího hned s nebem rakouským. Stálými členy nebeské komise jsou svatý Václav, praotec Čech a Jan Ámos Komenský. Na zemi se zatím schyluje k první světové válce a tak stálí členové musejí svou komisi rozšířit, aby byly pěkně po česku a správně byrokraticky usnášení schopní. A hned je to první problém – koho do komise pozvat. Dále se řeší otázka, že čeští vojáci bojují snad ve všech armádách a tím pádem se neví, do jakého nebe vlastně patří a podobně. Do toho všeho se Doktor Tyrš ve všech zúčastněných snaží utužit zdravé tělo.
Jednotlivé herecké výkony jsou, jako vždy, naprosto skvělé. K obrovským přednostem členů Žižkovského Divadla Járy Cimrmana patří skutečnost, že jsou vzájemně velmi dobře nahraditelní jeden druhým a každá jejich hra tak otevírá prostor k mnoha alternacím a vzájemným kombinacím herců a rolí. Já měl to štěstí, že roli J. A. Komenského hrál Ladislav Smoljak (alternuje Zdeněk Svěrák), Praotce Čecha Jan Hraběta a Mistra Jana Husa Docent Vajgl.
Všichni do svých postav doslova pasují! Nedokážu si představit jakoukoli výměnu rolí, byť vím, že je to možné. Neexistuje slabý herec na jevišti! Všichni jsou velmi dobře slyšet a je jim, i přes jejich vrozené neherectví, velmi dobře rozumět. Své postavy dokážou zahrát pouhým gestem a i obyčejným držením těla vyvolají v divácích jasnou asociaci, s kým že to máme tu čest (Tyrš, Radecký).
Na nejen mém pozitivním vnímání této nové inscenace mají i nemalou zásluhu naprosto skvělé kostýmy a hlavně masky! Když přijde Jan Hus na jeviště, dokud nepromluví, nepoznáte, kdo jej hraje. Scéna je tradičně jen onou pomyslnou třešničkou na dortu.
Je to asi danajská rada, ale pokud tu možnost mít budete, za žádných okolností ji nenechte České nebe utéct. Je to představení, které opravdu stojí za to!
„Život je krátký, umění trvalé.“
Pavel Klejna
Zdroj: office@klejna.eu
