České divadlo Činohra Národního divadla Brno uvede absurdní tragikomedii Čekání na Godota Činohra Národního divadla Brno uvede absurdní tragikomedii Čekání na Godota
Činohra Národního divadla Brno uvádí absurdní tragikomedii, která tematizuje beznadějné hledání smyslu života a trpce nám připomíná, jak podobný je dnešní svět poválečnému zděšení z hrůz holokaustu a jaderné bomby. V premiéře v pátek 24. února v Mahenově divadle.
Vladimír a Estragon – dva tuláci a klauni, kteří sedí pod stromem a čekají na příchod někoho jménem Godot. Jméno příchozího je ovšem to jediné, co vědí s jistotou. Neví ani, zda čekají na správném místě, ve správný den či čas. Jejich dialogy, založené na zdánlivě nesmyslných větách, se postupně proměňují ve svědectví o absurditě lidské existence. Čekání se stává metaforou hledání jakékoliv naděje a nemožnosti vystoupit z kolotoče vlastní bezvýznamnosti. Oba hlavní hrdinové už svými jmény – Vladimír neboli Vládce všehomíra a Estragon neboli Pelyněk – předznamenávají styl hry, v němž se mísí jemná ironie s krutostí, dětská hravost s nejnižšími pudy.
Nejslavnější absurdní tragikomedii, v níž se nic umí proměnit v nekonečno, břitký humor v poezii a čekání v cestu po méně viditelných krajinách lidské existence, bude režírovat současný kmenový režisér pražského Národního divadla Michal Vajdička. „Musím si vymyslet nějakou velmi konkrétní dějovou a situační konstrukci, k níž mě vedou impulzy v textu, divák ji pak přirozeně sám pozná z jednání postav. Divák nepotřebuje naplno slyšet, proč se Vladimír s Estragonem ocitli tam, kde se ocitli, jak jsou tam dlouho, proč mají tak pohnutý vztah mezi sebou a podobně. My to divákům zahrajeme velmi přesně, ale protože to nedovyslovíme, budou si moci vložit za jednání a slova vlastní příběh. Nemusí dekódovat ten náš. Ostatně i Samuel Beckett by nám nejspíš řekl, že tam vůbec žádný příběh není a že je to všechno jasné,”vysvětluje Vajdička, proč jej baví absurdní text.
Režisér si zvolil pro nové nastudování překlad Patrika Ouředníka. S významných slovenským scénickým výtvarníkem Pavolem Andraškem vytvořil magický zacyklený a nekonečný prostor, z něhož takřka není úniku. Kostýmy navrhla oceňovaná Katarína Hollá, mj. držitelka Českého lva za kostýmy ve filmu Hořící keř.
Na jevišti se sejdou čtyři velké herecké osobnosti Mahenovy činohry. Petr Kubes a Michal Bumbálek tvoří dvojici tuláků a čekatelů na onoho Godota. Tomáš Šulaj v roli Pozza, nadutého a do sebe zahleděného pána, tyranizuje svého sluhu Luckyho, Vojtu Blahutu. „Vajdičkovo Čekání na Godota je především dojemným příběhem dvou přátel, kteří jsou velmi tvrdě zkoušeni životem: jejich život totiž nedává smysl. V našem zpracování pod rozpadajícím se jazykem textu tepe a probublává hluboký příběh. Pánové Bumbálek a Kubes nás jako diváky zvou do svého posmutnělého světa a kupodivu je nám s nimi dobře i přes ten smutek,“ říká k inscenaci její dramaturg Jaroslav Jurečka.
Irský dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu Samuel Beckett (1906–1989) se díky tomuto textu stal předním představitelem absurdního dramatu. V Čekání na Godota (1949) bravurně odhaluje obnaženost světa po 2. světové válce, ve kterém se jazyk stává svědkem činů, pro něž se těžko hledají slova. I přes intelektuální koncept s množstvím paradoxů je Čekání na Godota naplněné situační komikou i svérázným smyslem pro humor, a tím vytváří svět nový – absurdní, ale uvěřitelný a velmi lidský.
Činohra Národního divadla Brno uvádí Čekání na Godota již podruhé. V únoru před 53 lety měl premiéru Godot v režii Jaromíra Vavroše.
