Drážďanská opera letos nabízí prohlídky i v českém jazyce

Drážďanská Semperova opera letos nově nabízí o víkendu prohlídky i v českém jazyce. Vyšla tak vstříc velkému zájmu českých turistů o tuto památku. Průvodkyně českých turistů Steffi Uhligová ČTK řekla, že navíc ke klasickému výkladu přidává i podrobnosti spojující drážďanskou operu a Česko.
    Dosud byly prohlídky jen v němčině a angličtině, kterým podle Uhligové Češi tolik nerozumí. "Mysleli jsme si, že když je tu tolik českých turistů, není to daleko a spojuje nás dálnice, je dobře udělat o víkendu alespoň jednu prohlídku v češtině," popsala průvodkyně.
    Častými českými návštěvníky opery jsou podle průvodkyně obyvatelé Ústeckého kraje, kteří přijeli do Drážďan nakupovat, prošli se po městě a všimli si upoutávky na prohlídky. Ta trvá asi hodinu, vstupné stojí osm eur (asi 200 korun). Další dvě eura (asi 50 korun) si připlatí ti, kteří chtějí v budově fotit.
    Mimo informací o historii a současnosti drážďanské opery, se čeští turisté dozvědí také, že tam pracoval skladatel Richard Wagner, který se atmosférou ústeckého hradu Střekova nechal inspirovat pro napsání opery Tannhäuser. Jako hudebník v opeře kdysi pracoval také otec nacistického říšského protektora Reinharda Heydricha zastřeleného v Praze.
    Němci si museli drážďanskou operu třikrát postavit. První vybudoval architekt Gottfried Semper, jehož jméno budova nese, v roce 1841. "Ta tady ale nebyla dlouho. Byla to první opera, kde se používal ke svícení plyn, a krátce po otevření plyn vybuchl," popsala Uhligová a upozornila na podobnost s požárem českého Národního divadla v Praze.
    Druhá budova opery stavěná podle stejných plánů padla za oběť spojeneckému bombardování Drážďan 13. února 1945. Obnovovat ji Němci začali v roce 1977 a slavnostního otevření se nová budova dočkala v den výročí 40 let od zničení té předchozí, 13. února 1984.
    Ne všechno je ale v opravené budově takové, jako se na první pohled zdá. "Téměř všechno, co vypadá jako mramor, je dovedně nabarvená a vyleštěná sádra. Mramor tehdy nebyl dostupný," prozradila průvodkyně s tím, že to bylo dokonce dražší než opravdový mramor. Na první pohled mramorové sloupy tak tvoří železná tyč obestavěná cihlami, pokrytá omítkou a sádrou, kterou leštili na každém sloupu 300 hodin. Ze sádry je také "dřevěné" obložení ve spodním foyeru opery. V rekonstruovaných částech jsou ale i zlomky původních budov. Například socha Mozarta u vchodu přežila i výbuch plynu, který zničil původní Semperovu operu.
    Specialitou drážďanské opery jsou hodiny v operním sále. Ty podle Uhligové nemá žádná jiná opera na světě. Král je prý nechal vytvořit proto, že ho muži v sále rušili neustálých otevíráním víček kapesních hodinek.
    Ani novodobá historie není k opravené budově právě příznivá, v roce 2002 zaplavila podzemí budovy s technickým zázemím voda ze vzedmutého Labe. "Průměrná výška vody v Labi je dva metry, tehdy jsme měli 9,5 metru," vysvětlila Uhligová. Ten samý rok při povodni kolem opery plaval lachtan Gaston z pražské zoologické zahrady, což průvodkyně nezapomíná českým turistům připomenout.