Fotograf Viktor Kronbauer chystá výstavu v Národním divadle
Viktor Kronbauer -
divadelní sezona 2003/04
Zahájení výstavy fotografa Viktora Kronbauera - divadelní sezona 2003/04 v Národním divadle. Kronbauer se rozhodl zaměřit svůj zájem do zákulisí největšího českého divadla a přinést tak záběry z míst, které zůstanou většině divakům skrytá. Výstava je z cyklu expozic věnovaných divadelní fotografii. Součástí bude křest stejnojmenné knihy.
Národní divadlo, 12. března, 17 hodin, 1. balkon
Fotograf Viktor Kronbauer (narozen 6.6.1949 v Praze) se k dění v Národním divadle vrací poté, co jeho životní i profesní pouť vykonaly určitý oblouk. Jako synovec herečky Jarmily Kronbauerové totiž v dětství "lítal po divadle" (podle jeho vlastních slov) a má v paměti kontakt s velkými herci naší první scény. Nyní přináší pokorné svědectví o tom, čím a jak Národní divadlo žije během jedné sezony.
Kronbauer se fotografování věnuje od roku 1973, dva roky nato je otištěn jeho první obrázek z koncertu Pražského jara. V letech 1977 až 1984 pracoval v propagaci u České filharmonie, v roce 1984 nastoupil do Divadelního ústavu, kde je zaměstnaný dodnes. Na svých snímcích zachytil nejenom svět hudby a divadla u nás, ale také v zahraničí. Operu fotografoval v Itálii i Maďarsku, v Londýně kromě opery také balet, v Moskvě zvěčnil pomíjivě nesmrtelné divadelní dění na Tagance i v Bolšom těatru, dvě sezony externě působil při dokumentování uměleckých výsledků Semper Oper v Drážďanech, jednu pak ve vídeňské Staatsoper, kde spolupracoval s dirigentem Václavem Neumannem (tuto aktivitu dokumentuje kniha Setkání). Přibližovat se ke smyslu i atmosféře divadelní inscenace, a tak fotografií adekvátně zprostředkovat inscenační tvar, se učil u Jaroslava Krejčího, k němuž se jako ke svému profesnímu vzoru hlásí. Dobírat se pravdivého, ne magazínově prvoplánového sdělení o jevištním tvaru umožnil Kronbauerovi častý osobní kontakt s tvůrci, s nimiž ho během dokumentování jejich díla pojila či pojí vzájemná osobní i kumštýřská důvěra. Takto úzce spolupracoval s Jaromírem Pleskotem, Ladislavem Vymětalem, Lubošem Pistoriem, Janem Grossmanem, Janem Kačerem, Miroslavem Macháčkem, Vladimírem Strniskem, Zdeňkem Kaločem, Davidem Radokem, bratry Formany, Janem Nebeským, Janem Antonínem Pitínským a Vladimírem Morávkem. Už bezmála pět let fotografuje portréty umělců na titulní stranu Divadelních novin. Přibližuje se k nim s pokorou a je rád, může-li v jejich přítomnosti pobýt delší dobu. Oni sami pak bývají překvapeni, jak věrně a přitom jinak než obvykle přiblížil jejich nitro, které se zrcadlí ve tváři.
V souvislosti s výstavou Viktora Kronbauera na Pražském quadriennale 2003 napsal ředitel Divadelního ústavu Ondřej Černý, inspirován fotografovými snímky:"Divadelní fotografie (...) jakoby zevnitř nasvítí epizodu děje či podstatu vztahu postav. Nehraje si ovšem na nějakou objektivnost, je stejně subjektivní jako vnímání každého jednotlivého diváka. Stejně jako on i divadelní fotografie inscenaci dotváří - tím, jak ji přes rampu pociťuje, pozoruje, interpretuje". Kronbauerovu tvorbu lze srovnat s jinými vynikajícími divadelními fotografy, jeho vrstevníky. Jaroslav Prokop ohromuje jakousi až barokní vizualitou a napětí snímku často podtrhuje kompoziční diagonálou, Bohdan Holomíček vybírá z množství nasnímaného především ty nejautentičtější a nejneotřelejší situace, objevuje přirozenost a neopakovatelnost výrazu, dokonce i toho vysoce stylizovaného. Viktor Kronbauer působí ve srovnání s nimi cudněji a zdrženlivěji, rád pracuje s mužně decentními panoramaty, poddává se (nikoliv pasivně) významové komplementaritě světla a stínu. Dovede pracovat s detailem, ale rád zachycuje divadelní situace v co nejširším záběru. Sugestivně zprostředkovává davové scény, a tím vzdává hold nejen hlavním hvězdám, ale všem, kteří se na jevištní iluzi a umělecké pravdě podílejí, včetně komparsu. Překladatel Shakespearových her Martin Hilský si povšiml, že při zachycování inscenací, vznikajících na texty největšího světového dramatika, vypovídají mnoho podstatného o shakesparovských postavách na Kronbauerových fotografiích nohy. Nakročení dolních končetin, jejich strnutí a často jediná opora pro nositele podává také svědectví o pozemském, humanistickém aspektu fotografovy tvorby.
Za snímky z Morávkovy inscenace Richarda III. v pražském Divadle Globe získal Viktor Kronbauer stříbrnou medaili na Triennale 2002 v chorvatském Novém Sadu.
(Výňatek z knihy Viktor Kronbauer - divadelní sezona 2003/04, autor: Jan Kerbr)
