České divadlo HaDivadlo otevře 44. sezonu Práce zprávou o cizotě v nás – premiérou Gorkého Maloměšťáků HaDivadlo otevře 44. sezonu Práce zprávou o cizotě v nás – premiérou Gorkého Maloměšťáků
Sezonní dramaturgický cyklus 44. sezony pojmenovává brněnské HaDivadlo jednoslovným mottem Práce. Cílem tří premiér sezony 2018/19 je nahlédnout fenomén lidské i nelidské činnosti a proměny světa směrem k absolutní industrializaci, ekonomizaci či vstříc umělé inteligenci – a krizové důsledky, které toto dění ve vztahu k přírodě má – ze tří různých perspektiv. A podobně jako v předchozí sezoně 2017/18 Věčný návrat – Krize budoucnosti skrz nadčasové obrazy, umožňující uvidět současnost v zrcadle historického interiéru, fragmentu kostýmu a dík předvídavosti přelomových dramatických textů dobově nekonvenčních autorů (trojice Maxim Gorkij, Georg Büchner a Werner Schwab). První premiéra – Gorkého Maloměšťáci v režii uměleckého šéfa HaDivadla Ivana Buraje – se uskuteční 13. prosince 2018.
„Svět se zekonomizoval a vylil do tabulek. Z práce, která tuto ekonomiku pohání, se čím dál tím víc vytrácí rovina poslání a zůstává jen pragmatický pohled na výšku příjmů a sociální status,“ uvádí Ivan Buraj, umělecký šéf a režisér první premiéry Maloměšťáků Maxima Gorkého, v manifestu sezony. „Pojmy jako péče, veřejná služba a obnovitelnost jsou, i přes všudypřítomný ekologický kolaps naší planety, přehlušovány pojmy jako efektivita, zisk nebo růst. Práce vytvářející hodnoty je odsunutá prací vytvářející jenom peníze.“ Obrazem lidské chamtivosti, vyhrocených vztahů a nedůvěry v osobní postoj, které toto dělítko mezi pomyslně smysluplným pracovním posláním a prací orientovanou na zisk a kapitál spolupomáhá rýsovat, je příběh domácího zažehnutého požáru ve více než sto let staré hře klasika Gorkého, kterou se Buraj rozhodl interpretovat v návaznosti na své dřívější adaptace jiných realistických dramat Henrika Ibsena (Eyolf, 2017) a A. P. Čechova (Strýček Váňa, 2016).
Završující díl volné trilogie dostává ve světle aktuálního dění nehynoucích krizí lidství a rozpolceného systému Evropy – ale též celoplanetární situace – až apokalyptický rozměr. Gorkého debutové drama z roku 1901 je příběhem o mezigeneračním neporozumění, hádce a nenávisti nahrazujících dialog a empatii, a především temné „cizotě v sobě samém“, která ovšem nahlížená ze správného úhlu může být cestou k ozdravení a pochopení slepé uličky, do níž se člověk, jako dominující tvor kolonizující planetu, sám zahnal. „Chápu zde realismus jako symbol této antropocentrické perspektivy. Ale zatímco v realistickém dramatu se běžně postavám přibližujeme, hlouběji a hlouběji, zde nám lidé mizí, stávají se cizími a čím dál tím méně bychom jim měli rozumět. A nejen my – jako by i samotné postavy začínaly samy sobě méně rozumět. Jde tedy o to podívat se na sebe očima cizince, někoho ne-lidského a uvidět v sobě to cizí,“ vysvětluje Buraj své pojetí, ve kterém se téma odcizení stává hnací, nenápadnou silou a zároveň klíčovým zdrojem nutné nové naděje.
Titulní roli „scén v domě Bezsemenova“, jak begrmanovsky zní podtitul hry Gorkého, od jehož narození letos uplynulo výročních 150 let (1868–1936), ztvární Cyril Drozda. Celou společnost, která jeho sídlo, „jeho hrad“ podřízeně spoluobývá, vedle Simony Pekové, Táni Malíkové, Magdaleny Strakové, Jiřího M. Valůška, Jana Lepšíka, Marka Kristiána Hochmana či Jiřího Svobody doplňují též mladí herečtí hosté Anna Čonková, Taťána Janevová a Karel Vondrášek. Zahraje si rovněž paní uklízečka divadla Marie Veselá.
Epizodická kompozice kráčející ve spirálovitém temporytmu vstříc „chvále temnoty“ a možnému poslednímu oddechnutí a demaskování individuálních lží a nenávistí, nabývá podob mezilidského spirituálního hledání a balancuje na tenké hranici reality a iluze, vyprávění a mlčení, šeptání a výkřiků odcizeného štěstí. „Neboť konec se blíží!“ říká v dramatu Tětěrev, ústy Jiřího Svobody, a jak sám ví, času na pochopení příčin je při pohledu ven – mimo zdi scénografie – zoufale málo.
44. sezona Práce: Woyzeck, Prezidentky
Následujícími projekty sezony budou v HaDivadle dvě výrazné režijní interpretace německojazyčných předloh, které za svou dlouhou i poměrně krátkou historii dosáhly statusu až kultovního a triumfálního díla. Dramatický fragment Woyzeck (v české podobě Vojcek), který z pozůstalosti hesenského autora a všeuměla, revolucionáře Georga Büchnera (1813–1837), jenž zemřel na tyfus jen ve 23 letech, sestavili mnozí vykladatelé a divadelníci v rozličných podobách a umožňuje tedy razantní i kompoziční zpracování, přivede na hadivadelní scénu Miroslav Bambušek, režisér sugestivního výtvarného a expresivního výrazu, pracující na pomezí totálního divadla se silnou audiovizuální a hudební složkou (o autorskou hudební variaci operní verze Wozzeck Albana Berga se postará multiinstrumentalista Tomáš Vtípil). Obrazivou a hypnotizující cestu do podvědomí přepracovaného vojína Woyzka s roztrojenou tváří, jež se představí v premiéře v březnu 2019, bude následovat komornější, zato intenzivně divoká taškařice, „fekální komedie“ rovněž již archivního, provokujícího autora Wernera Schwaba (1958–1994) s názvem Prezidentky. Debutový hit, jazykově novátorský text sebe-destruktivního štýrskohradeckého autora, jenž odešel udušen vlastními zvratky o zpité silvestrovské noci v 35 letech, zinscenuje s trojicí hereckých kolegyň Kamila Polívková, která se do HaDivadla vrátí dva roky po úspěšné Macoše. Hru o interiéru propracovaných, nedůležitých těl a osob na odpočinku, v penzijním nezaměstnání a bytové izolovanosti – s níž v roce 1997 započínal i Dušan D. Pařízek, tvůrčí souputník Polívkové, éru souboru Pražského komorního divadla – připraví pro premiéru na konci května 2019.
