Komedie Řemeslníci měla premiéru ve Švandově divadle
Pražské Švandovo divadlo uvedlo českou premiéru poněkud černé komedie Řemeslníci. Její autorkou je dánská dramatička Line Knutzonová, která se inspirovala vlastními zkušenostmi. Inscenace v režii Daniela Hrbka navazuje na úspěšnou linii současné severské dramatiky na smíchovské scéně.
Podle režiséra v ní na pozadí zručně napsaných a zábavných situací vystupují do popředí vážná témata, která musí dnešní společnost řešit: hledání štěstí, majetek versus duchovní hodnoty, odcizení či prosazování své touhy za každou cenu. Do hlavních rolí mladých manželů obsadil Kamila Halbicha a Kláru Cibulkovou, která se touto rolí na smíchovské jeviště vrátila po mateřské dovolené.
"Přišlo nám velmi aktuální téma šílených zkušeností s řemeslníky, kdy se člověk v určitém okamžiku stává jejich rukojmím, nemá žádnou obranu a je jím vydán na milost a nemilost," uvedla k inscenaci dramaturgyně Martina Kinská. Hra byla s úspěchem uváděna v Dánském královském divadle v Kodani, kde měla premiéru v roce 2008. Její autorka se jako dramatička prosadila v roce 1991 hrou Střepina v srdci a zapsala se jako jedna z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších představitelek nové dánské dramatiky.
V roce 1999 získala prestižní Reumertovu cenu v kategorii dramatik roku. Její styl je dynamický, komický a někdy fraškovitý, je směsicí poetických výrazů rozhořčení, zoufalství, kombinovanou s absurditou a groteskním realismem, fragmenty pohádek a podvědomými metaforami.
Smíchovští objevili hru Řemeslníci díky překladateli Františku Fröhlichovi. "Konečně jsme tak dosáhli toho, že jsme v linii současné severské dramatiky mohli uvést původní hru - po adaptacích filmů Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení. Snažili jsme se využít komediálního potenciálu, který hra nabízí," dodala Kinská. Podle ní by diváci neměli mít pocit "lehké komedie" a měly by vnímat absurditu, grotesknost situací i s jejich tragickou stránkou. Uvědomit si, zda v naší společnosti nenahrazujeme "štěstí" hromaděním majetku.
Překladatel Fröhlich na textu ocenil hlavně smysl pro komično a anarchizující absurdno, které podle něj připomíná hru Ladislava Smočka Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho.
