Komunismus: jedna z nejlepších porevolučních her
V Městském divadle Zlín se chystá návrat do minulosti, a to nikterak dlouho vzdálené. V sobotu 7. května v 19 hodin se ve Studiu Z uskuteční premiéra inscenace Komunismus, kterou se zlínským souborem nastudoval režisér Petr Štindl. Ten se vrací do zlínského divadla po více jak dvou letech: v prosinci 2008 uvedl ve Zlíně českou premiéru inscenace Andělé všedního dne od autora Michala Viewegha. I tentokrát sáhl po současném autorovi, Slovákovi Viliamu Klimáčkovi, jehož Komunismus je označován za jednu z nejlepších porevolučních her a objevuje se na repertoáru stále více českých divadel. Sám autor se přijede na zlínské zpracování podívat, diváci s ním budou moci sedět přímo na premiéře.
Viliam Klimáček (*14. září 1958 v Trenčíně) je v současné době nejhranějším a nejpopulárnějším slovenským autorem. Je několikanásobným držitelem Ceny Alfréda Radoka a mnoha dalších ocenění nejen za dramatické texty, ale i prózu, rozhlasové hry a jiná díla. Vzešel z divadla GunaGu, pro něž napsal většinu svých her.
Vznik hry Komunismus se váže k divadlu Aréna v Bratislavě. Jeho ředitelem je Juraj Kukura, který její napsání inicioval. Před několika lety zahájili v Aréně volnou trilogii, kterou spojuje téma života v totalitních režimech a téma novodobé slovenské, potažmo československé historie. Její první díl se dotýkal problematického období slovenských dějin za druhé světové války. Hra Tiso byla psána přímo pro Mariána Labudu v titulní roli a jejím autorem byl režisér hry Rastislav Ballek. Kukura oslovil Klimáčka k napsání dramatického textu o Gustávu Husákovi. Hra Doktor Gustáv Husák: prezident vězňů, vězeň prezidentů byla portrétem normalizačního prezidenta, který byl v padesátých letech zavřený a v jehož osudu se promítla celá absurdita a paradoxy druhé poloviny dvacátého století u nás. Režisérem inscenace byl Martin Čičvák. Komunismus tuto volnou trilogii završil. Od hlavních osobností státu upírá Klimáček pozornost na rodinu a soustředí se na osobní příběh jednotlivců. Režisérem světové premiéry hry Komunismus v bratislavském divadle Aréna Bratislava byl Martin Čičvák.
Komunismus se po svém uvedení na Slovensku stal vyhledávanou hrou v českých divadlech. Ve formě inscenovaného čtení hru 29. listopadu 2009 uvedl v Divadle v Dlouhé Karel Král, který Komunismus také převedl do češtiny. Formou scénického čtení prezentovalo Komunismus v roce 2010 také amatérské divadlo D3 Karlovy Vary v režii Petry Kohutové. Podobu regulérní inscenace dostal Komunismus V Divadle v Celetné, kde měl premiéru 18. října 2010 v režii Filipa Nuckollse. V Českých Budějovicích uvedli Komunismus poprvé 22. října 2010 v režii Ivo Krobota.
„Klimáčka nezajímá ,komunismus´ jako slovníkové heslo, ale spíše jako choroba charakterů, které se tu ve větší, tu v menší míře nemohl vyhnout nikdo. Děj se odehrává těsně před počátkem perestrojky v roce 1984, který díky Orwellově knize nabývá také na symbolickém významu. Sleduje příběh jedné konkrétní rodiny, v níž na jedné straně je otec politicky persekvovaný, ale na straně druhé syn studuje zároveň na vysoké škole medicínu. Je to hra o odhalování a postupném rozkrývání minulosti, ale nikoli té velké historie, ale naopak, té soukromé, osobní. A ta minulost je plná velmi bolestných kompromisů,“ přibližuje dramaturg inscenace Vladimír Fekar.
„Pokud chceme najít žánr, který tuto hru vystihuje, jde o tragikomedii. Je to komorní příběh jedné rodiny, s rozměry antického dramatu. Během večera se třikrát převrátí všechny hodnoty. Je to výpověď o nějaké době. Podle mě je Komunismus jedna z nejlepších porevolučních her. Velkou příležitost v ní mají skvělí zlínští herci. Bude to postavené na hereckých výkonech šesti z nich. Komunismus pro ně představuje velké úkoly,“ zdůrazňuje režisér Petr Štindl.
„Radoslav Šopík se objeví v roli otce, Helena Čermáková jako jeho manželka, Marek Příkazký jako jejich syn – především na tomto hereckém triu stojí účinek a vyznění textu a situací, které hra nabízí,“ doplňuje dramaturg Vladimír Fekar. Kromě nich se v inscenaci objeví ještě Luděk Randár, Zdeněk Lambor a Eva Borovičková.
A jaký byl rok 1984 pro herce v Komunismu a co se jim vybaví, když se řekne slovo komunismus?
Radoslav Šopík
V roce 1984 jsem si právě odbýval roční vojenskou službu jako četař absolvent, takže tento rok v podstatě škrtám. Komunismus? Hodiny nesmyslného blábolení a obhajování neobhajitelného v předmětu Vědecký komunismus, který byl povinný na všech vysokých školách.
Helena Čermáková
Úplně nepředpokládatelně byl rok 1984 zásadním rokem v mém soukromém životě. Zamilovala jsem se do svého budoucího manžela. Komunismus: jsem ráda, že je to pojem, se kterým už ve své přítomnosti nemusím svádět souboje na různých úrovních. To ale neznamená, že mě nechává chladnou. Nezapomínám na nic, co z tohohle dogmatismu a demagogie vzešlo.
Marek Příkazký
V roce 1984 jsem byl ještě pod čarou. Při slově komunismus se mi vybaví nezničitelný dědečkův Wartburg a stejně odolný Petr Štindl.
Luděk Randár
Můj rok 1984 – prezenční vojenská služba na utajeném detašovaném pracovišti. Sám sobě velitelem. Spousta vzpomínek na šumění lesů. Komunismus – naskočí mi dva obrazy: utopie, něco, co nikdy nebude, jako třeba že já se rozběhnu a poletím, a mašinerie – pochodující vychechtaná armáda, jejíž boty drtí.
Zdeněk Lambor
V roce 1984 mi byly dva roky, takže si opravdu nic nepamatuju. Ale vím, že jsem vběhl pod auto a mám na to na obočí roztomilou památku. Nejvíc se mi slovo komunismus pojí se slovem zbabělost. Mám pocit, že se za těch 40 let tady vychovalo strašně moc zbabělých lidí.
