Ludmila Zemanová o zlínské Cestě do pravěku: Je to úplně nový přístup a dětem se bude určitě líbit

Cesta do pravěku je svéráznou poctou geniálnímu režisérovi Karlu Zemanovi - jeho imaginaci, mamutům, létajícím archeopteryxům, tyranosaurům. Příběh pro děti a rodiče o přátelství, dobrodružství a hravosti, která může vydržet až do dospělosti, režíruje v Městském divadle Zlín Jiří Jelínek. Premiéra se uskuteční v neděli 2. listopadu.

Na cestu časem až do dalekého pravěku se ve zlínském divadle vydají čtyři herci: Pavel Vacek, Tomáš David, Vojtěch Johaník a Jana Drgová. Pomáhat jim v tom bude scéna s obřími pravěkými zvířaty, kterou připravila Erika Čičmanová, a hudba, kterou složil jeden z herců Tomáš David. Vstupenky na premiéru i na první reprízu 9. listopadu jsou stále k dostání.

Představení bude trvat přibližně 50 minut bez přestávky. Po jeho skončení se mohou děti těšit na zábavné hry ve foyer divadla v duchu inscenace.

Na jednu z posledních zkoušek inscenace se přijela podívat i dcera Karla Zemana, Ludmila Zemanová. Dramaturg Vladimír Fekar se jí zeptal na její vzpomínky na Cestu do pravěku jejího tatínka i dojmy ze zkoušení nového představení ve Zlíně.

Jaké máte vzpomínky na natáčení filmu Cesta do pravěku?

Byly mi tehdy tři roky. Pamatuji si, že se natáčelo na Slovensku. Sjížděli jsme Váh, měli jsme dokonce k dispozici vojáky na motorových člunech. Kluci byli velmi obětaví, nadšeně točili, přestože pálilo slunce a pak zase začalo pršet a kluci byli celí mokří. Otec je velmi miloval. Taky tam dostal táta zápal plic. Navíc tam řádili Banderovci. Otec chodil se svítilnou, a když ji chtěl vytáhnout z kapsy, mysleli si, že má revolver. Banderovci ho dokonce přivázali ke stromu a chvíli trvalo, než se vše vysvětlilo. Brácha potom dostal úpal a my jsme se museli i s maminkou vrátit domů. To mě velmi mrzelo.

Jaký je váš vztah k divadlu?

Miluji divadlo. Když jsem žila ve Zlíně, chodila jsem do starého divadla. Byli tu výborní herci. Otec je velice rád obsazoval do filmů. Lubora Tokoše, Jana Libíčka a další. Jako výtvarnice jsem chtěla vždycky dělat divadelní scény. Škoda, nestalo se. Mám pocit, že divadlo je v poslední době lákavější pro diváky než film. Dají se dělat úžasné věci. Žiji v Montrealu a nevynechám jediné představení nového cirkusu Cirque de Soleill. To, jak se využívá barev, jak dokáže být dynamická scéna, ten úplně nový přístup k divadlu mě fascinuje.

Jak se vám jeví zkoušení Cesty do pravěku ve zlínském divadle?

Měla jsem z toho trochu obavu. Neuměla jsem si představit, co chtějí dělat s Cestou do pravěku. Když jsem se poprvé sešla s režisérem Jiřím Jelínkem, jeho koncepce se mi už jenom z vyprávění nesmírně líbila. Je dobře, že je postavená výrazně jinak než film. Na zkoušce jsem byla mile překvapena. Předtím mi vyprávěl, jak se budou ze skříní stávat mamuti a jak se budou vynořovat prehistorická zvířata. Dnes jsem viděla jak je to sestavené a jak jsou některá zvířata obrovská. Zdá se mi to velice odvážné. Je to úplně nový přístup a myslím, že dětem se to určitě bude líbit.

www.divadlozlin.cz