Maria Stuarda nabídne spojení opery s baletem
Původně měla titul Gaetana Donizettiho Maria Stuarda v Olomouci nastudovat v zahraničí žijící slovenská režisérka Zuzana Gilhuus. Ta nakonec z důvodu nemoci od spolupráce odstoupila a její místo pohotově zastoupil právě Robert Balogh, který je divákům známý zejména jako choreograf a režisér baletních inscenací. Nabídku režírovat operní titul dostal zhruba na přelomu března a dubna tohoto roku. „Dal jsem si jeden den na rozmyšlenou, kvůli hudbě a kvůli materiálu, se kterým jsem se chtěl alespoň zběžně seznámit. Během tohoto dne jsem se tématu snažil maximálně přiblížit. Zaujalo mě, měl jsem velkou chuť se s ním vyrovnat, a tak jsem řekl ano,“ komentuje souběh událostí Robert Balogh a dodává: „Co se týče námětu, je mi velmi blízký, protože mám rád podobná historická témata, která jsou pro divadlo velice atraktivní.“
Dramatické osudy Marie Stuartovny vždy přitahovaly různé autory. Známá jsou literární zpracování Victora Alfieriho, Friedricha Schillera nebo Stefana Zweiga. Pokud jde o hudební oblast, životní příběh skotské královny zaujal italského skladatele Gaetana Donizettiho, který měl zvláštní zálibu právě v anglických dějinách. Jeho tzv. „tudorovské tragédie“ – např. opery Alžběta na zámku Kenilworth, Anna Bolena, Roberto Devereux a další – jsou dnes obdivovány a považovány za vrchol jeho operní tvorby. Za nejkrásnější z nich bývá označován právě titul Maria Stuard, uváděný u nás také pod názvem Marie Stuartovna.
Donizettiho operu provázel od počátku neblahý osud. V roce 1834 vznikla její první verze na libreto Andrey Maffeiho, který se inspiroval známou tragédií Friedricha Schillera. Premiéra však byla zakázána, protože nebylo dovoleno uvádět opery a balety s tragickým koncem. Donizetti tedy rychle přepracoval hudbu na nový text libretisty Guiseppe Bardariho, který do partitury včlenil dost odlišný příběh. Druhá verze byla uvedena ještě téhož roku v divadle Teatro San Carlo v Neapoli, nicméně opět byla zakázána místními úřady. Světová premiéra se nakonec uskutečnila 30. prosince 1835 v milánské Scale. V okleštěné podobě se opera příležitostně objevovala na italských jevištích i v následujících letech, přesto se na ni postupně zapomnělo. Její oživení nastalo teprve ve 20. století, kdy Marii Stuartovnu uvedli v roce 1958 v Donizettiho rodišti Bergamu a titul se rychle vrátil na světové scény.
Děj opery se točí kolem mocenského a osobního sporu dvou velkých žen anglické historie – Marie Stuartovny a anglické královny Alžběty I. Na jedné straně stojí Marie, očisťující se od minulých vin a směřující k vnitřní svobodě, na druhé straně Alžběta, která se do viny postupně zaplétá. Libretista Bardari ovšem své zpracování výrazně zjednodušil, což potvrzuje i režisér inscenace Robert Balogh: „Donizettiho melodie mě chytily hned na první poslech, nicméně jisté obavy jsem měl z libreta Guiseppe Bardariho. Když jsem se do problematiky více ponořil a dozvěděl se o Marii Stuartovně řadu detailů, zjistil jsem, že Bardari opomíjí mnoho přesných historických podnětů a zejména hloubku problematiky vztahu mezi Marií Stuartovnou a Alžbětou. Ale tyto nedostatky cítím jako režijní výzvu.“
Balogh se inspiroval mj. knižním zpracováním Stefana Zweiga a postupně se v jeho hlavě zrodila úvaha o propojení opery s choreografií: „Napadlo mě, že tajné myšlenky hlavních postav by mohli interpretovat tanečníci,“ říká Balogh, který nakonec do inscenace zapojí tři tanečníky ze souboru baletu Moravského divadla. Ti budou ve svých výstupech ztvárňovat tajné vnitřní myšlenkové pochody a touhy jednotlivých postav dramatu. Alžbětu ztvární Svatava Kaisarová, Marii Stuardu Renáta Mrózková a Michal Klapetek se představí jako alter ego hraběte Leicestera.
Na hudebním nastudování se podíleli dirigent Tomáš Hanák společně se sbormistryní Lubomírou Hellovou a v hlavních rolích se jako Marie Stuarda v alternaci představí Elena Gazdíková nebo Lea Vítková. Její konkurentku královnu Alžbětu pak ztvární Hana Kostelecká nebo Magda Málková. „Mám rád dynamiku a rád odkrývám hloubku problémů, a tak bych chtěl, aby se na jeviště skutečně dostala barevnost jednotlivých postav. Na jedné straně stojí Alžběta, která je racionální, diplomatická, mazaná a koketní, na druhé straně je Maria Stuarda, která je ženou, pro níž je nejdůležitější cit, emoce, láska, krásy života. Tady se také nabízí spousta možností k hereckému ztvárnění,“ dodává Robert Balogh. Jakub Rousek se v alternaci s Milanem Vlčkem ujme role hraběte Leicestera, roli Talbota pak zazpívají Ladislav Petrů nebo David Szendiuch. Mezi dalšími sólisty nebudou chybět Jakub Kettner, Vladislav Zápražný, Ludmila Machytková nebo Zdeňka Mollíková.
Scénografem a kostýmním výtvarníkem v jedné osobě je Jan Dušek. „Snažili jsme se najít takové výtvarné řešení, které bude adekvátní tématu. Tato opera je atraktivní záležitost, která by měla být – co se výpravy týče – velmi honosná. A tato dimenze by zde rozhodně neměla chybět,“ komentuje výtvarné řešení Robert Balogh.
Premiéra, která se uskuteční v pátek 20. června 2008 od 19.00 hodin, je vůbec prvním uvedením této Donizettiho opery na jevišti Moravského divadla v Olomouci.
Zdroj: bergmannova@moravskedivadlo.cz
