Projekt je pořádán u příležitosti 50. výročí úmrtí skladatele Bohuslava Martinů (1890-1959). V sezónách 2008/9 a 2009/10 se uskuteční desítky koncertů, mezinárodní festivaly, výstavy a divadelní představení v ČR i v dalších zemích světa. Hlavním cílem projektu „Martinů Revisited“ je propagace díla B. Martinů a informační propojenost hudebních institucí, které zařadily dílo Martinů do svého repertoáru. Projekt byl iniciován ředitelem Institutu B. Martinů Alešem Březinou, který je programovým koordinátorem projektu. V rámci projektu počítají všechny české velké orchestry i operní soubory s tím, že se dílu B. Martinů budou v jubilejní sezóně 2009/10 věnovat ve zvýšené míře, nebo je dokonce učiní hlavním tématem sezóny, jako je tomu v případě České filharmonie. Pražské jaro zasvětí svůj ročník 2009 dílu Bohuslava Martinů a jeho evropským a světovým kontextům. Národní muzeum uspořádá velkou výstavu o skladatelově životě a tvorbě. Pražské i brněnské Národní divadlo připravují nastudování závažných jevištních děl B. Martinů. Významné akce jsou připravovány i v zahraničí, zejména ve Švýcarsku, Francii, Maďarsku, Anglii a USA.
Informačně-koordinační centrum je v Institutu umění - Divadelním ústavu. Institut B. Martinů je také informačním centrem o díle a životě B. Martinů a spolutvoří databázi všech koncertů, které jsou průběžně aktualizovány na webových stránkách projektu:
http://www.proculture.cz/cultureinfo/
http://www.czechmusic.org
http://www.martinu.cz/.
Projekt se koná pod záštitou ministra zahraničí ČR Karla Schwarzenberga, který o Bohuslavu Martinů řekl: "Osobností formátu Bohuslava Martinů není a nebylo mnoho. Nejen v české společnosti. Jeho život a dílo se ostatně vyznačuje neustálými přesahy, v místě i v čase. Bohuslav Martinů byl nejen pravým světoobčanem s evropskou adresou, ale i cestovatelem napříč hudebními žánry, historií a experimenty. S jistou nadsázkou lze říci, že Martinů ve svém díle koncentroval veškerou naději a odhodlání modernismu první poloviny 20. století, a svým životem odrážel pády a zklamání tehdejší doby. Ty vyústily v nucenou emigraci po podpisu Mnichovské dohody z roku 1938. Je proto pro mě velkou ctí převzít záštitu nad projektem Martinů Revisited. Jeho dílo i osud si zaslouží naší pozornost a ohlížení. Pochopením odkazu Bohuslava Martinů jedině získáme."
Čestný výbor tvoří Gabriela Beňačková, Zuzana Růžičková a Josef Suk. Projekt je podporován Nadací Bohuslava Martinů a byl zvolen za jednu z priorit Ministerstva kultury ČR, které jej dotuje účelovými dotacemi svým příspěvkovým organizacím /ČF, ND, NM, IU-DÚ, NIPOS, SOP/ a speciálním okruhem v grantovém řízení. Partnery projektu jsou Česká centra, u jednotlivých projektů pak v rámci vícezdrojového financování Magistrát hl. m. Prahy a další veřejné, nadační a soukromé subjekty.
Některé akce projektu byly vybrány do oficiálního doprovodného kulturního programu českého předsednictví v Radě EU /viz příloha/. České i zahraniční projekty mají společné logo celého projektu.
V názvu projektu zaznívá slovo „revisited“, které má několik možných významů. Jednak jím má být zdůrazněna skutečnost, že Martinů již několikrát objeven byl /ať již ve Francii 30. let nebo za 2. světové války a po ní v USA/, že se však na sklonku svého života ocitl ve složité politické a kulturní situaci, vzniklé bipolárním rozdělením světa, které z Martinů udělalo takřka přes noc cizince jak v západním tak i ve východním bloku. Dalším náhledem hodným revize je názor mnoha skladatelových českých současníků, že Martinů není v pravém slova smyslu autorem českým, nýbrž internacionálním /v 50. letech negativně označováno za kosmopolitismus/. Snad nejvýrazněji se tento názor projevil v kdysi rozšířeném značně pokleslém bonmotu, že Martinů je „český knedlík s francouzskou omáčkou.“ Ti, kdo dokázali tento výrok citovat a šířit - navzdory Špalíčku, bez ohledu na hudbu Her o Marii, na lyrismus volné věty 1. koncertu pro violoncello a orchestr a na další překrásné skladby B. Martinů – bezděky předjímali nebezpečně zjednodušující oficiální estetiku 50. let.
Bohuslav Martinů /1890, Polička - 1959, Liestal-Švýcarsko/ patří spolu s Bedřichem Smetanou, Antonínem Dvořákem a Leošem Janáčkem k nejslavnějším českým skladatelům a je také považován za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Martinů za svůj život vytvořil přes čtyři sta skladeb nejrůznějších druhů a žánrů. Začínal v Praze jako student konzervatoře, po vyloučení ze školy v Praze ale zůstal a stal se členem České filharmonie jako hráč ve skupině druhých houslí pod vedením vynikajícího dirigenta Václava Talicha. Od roku 1923 pobýval v Paříži, kde byl jeho učitelem skladby Albert Roussel. V Paříži působil od roku 1923 do 1940, kdy musel spolu s manželkou Charlotte uprchnout před nacisty přes Portugalsko do zámoří. V letech 1941-1953 žil v USA, kde kromě skládání též vyučoval skladbu na různých vysokých hudebních školách, univerzitách a mistrovských kurzech. Získal zde obrovské renomé jako jeden z nejvýznamnějších skladatelů své doby. Po druhé světové válce se opět začal vracet do Evropy. Od roku 1953 až do své smrti v roce 1959 pobýval střídavě ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Posledních dvacet let života žil v zahraničí, v roce 1952 přijal americké občanství a do vlasti se již nikdy nevrátil.
Více informací na: http://www.martinu.cz/
