16.12.2019 10:49

Nové publikace vydané Nakladatelstvím JAMU

Nakladatelství Janáčkovy akademie múzických umění v Brně si dovoluje informovat, že ve druhé polovině roku 2019 vydalo několik publikací z divadelního, hudebního, filmového i tanečního oboru.

Publikace Sestup ke kořenům. Divadlo jako hledání jedinečnosti lidské identity známého českého režiséra, dokumentaristy, publicisty, herce i scenáristy Břetislava Rychlíka umožňuje pomocí obrazů, analýz, reflexí a komentářů nahlédnout do průběhu vzniku i výsledných divadelních inscenací šesti textů realistického dramatu a literatury plus jednoho básnického dramatu. Ve výjimečném celobarevném grafickém zpracování Michala Stránského obsahuje kromě vlastního režisérova výkladu množství kostýmních i scénických návrhů, fotografií z inscenací, plakátů i stránek z divadelních programů, recenzí a ohlasů v tisku. Součást knihy tvoří DVD s televizním záznamem unikátní Rychlíkovy inscenace Gazdina roba v Národním divadle Brno.

Dílo Davida Strnada Technika Lestera Hortona v obrazech / Lester Horton’s Technique in Pictures se snaží zaplnit bílé místo mezi českojazyčnými dokumenty o popisované metodě, je podrobným obrazovým manuálem pro tanečníky a taneční pedagogy, toužícími se seznámit s technikou Lestara Hortona. Strnad volí formu kreslených siluet a v doprovodném textu tuto metodologii vysvětluje a dostatečně obhajuje její názornost a použitelnost v praxi. Veškeré české texty i popisky k obrázkům jsou souběžně překládány do angličtiny, tudíž mohou posloužit i zahraničním zájemcům o uplatnění této metody v praxi.

Kniha Pavla Aujezdského Audiovizuální propaganda. České země mezi Sovětským Svazem a Německem 1914–1989 se zabývá vývojem filmové a televizní propagandy v historických a politických souvislostech, které se dotýkají českých zemí. Ve dvacátém století proběhly tři globální konflikty – dvě světové války horké a jedna studená. V nich hrála stále významnější roli propaganda. Od první světové války se stal důležitým nástrojem manipulace film. Jeho fotografický naturalismus snadno přesvědčoval diváky, u nichž vyvolával dojem viděného „na vlastní oči“. Ten umocňovala zvyšující se technická kvalita obrazu a nové možnosti kamery, umožňující natáčení vynalézavějších a účinnějších záběrů uprostřed bojů. Zároveň však filmový obraz ukazoval fikci, kterou často vydával za skutečnost. Filmový zvuk znamenal další umocnění manipulativního působení. Publikace rozebírá filmy animované, dokumentární i hrané, i tvorbu televizní. Zároveň poukazuje na vlivy nacistického Německa a Sovětského svazu, jejichž zájmům tuzemská propaganda sloužila.

Publikace Jurije Likina Metodika hry na hoboj. Reflexe a vybrané kapitoly závěrečných prací studentů JAMU nabízí čtenáři pojednání o způsobu tvorby a estetice hobojového tónu, základech hry na hoboj (dechová technika, nátisková technika, držení těla, držení nástroje a strojků) a výrazových prostředcích hobojisty, zejména o intonaci, dynamice, rezonanci a barvě tónu. Hlavním cílem je systematizace poznatků ve hře na hoboj a dosažení toho, aby měli studenti vysoké školy vyřešeny veškeré základní technické problémy a nemuseli je pracně revidovat při svém studiu. Budou tak mít možnost plně rozvíjet svůj talent a své schopnosti, rozšiřovat svůj repertoár, pracovat na osobitosti svého projevu a zdokonalování hudebního myšlení. Důvodem vydání je též potřeba nabídnout studentům aktuální materiály, které vzešly ze spolupráce vyučujícího pedagoga a studentů třídy hoboje Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

Kniha Jindřišky Bártové Jsem hudebník a jmenuji se Veselka přibližuje pět představitelů rodu, kteří se věnovali či věnují hudbě a dosáhli ve své činnosti mimořádných výsledků. František Veselka byl zakladatelem a ředitelem hudební školy v Uherském Brodě a založil pěvecký sbor Dvořák dosahující vysoké úrovně. Po jeho smrti převzal vedení sboru syn Antonín Veselka a uskutečnil s ním přes tisíc koncertů, na nichž provedl dva a půl tisíce skladeb. Jeho nejstarší bratr František působí jako houslista v Norsku, kam odešel po roce 1968. Syn houslisty Františka Stefan je pianistou a dirigentem věnujícím se oběma profesím průběžně a často i současně, a to v evropském měřítku. Poslední kapitola se zabývá Josefem Veselkou, jedním z nejvýznamnějších českých sbormistrů, který za svoji činnost obdržel řadu vysokých ocenění.

Po úvodním ohlédnutí na vlastní zkušenosti s divadlem se autor Wolfgang Spitzbardt v hlavní části publikace Divadlo v krizi (?) aneb Pokus o mimesis věnuje vztahu mezi divadlem a krizí. Ukazuje, že geneze divadla je nejen v okcidentálním kontextu výsledkem společenské krize, že v dějinách lidstva stále znovu reflektuje nejrůznější lidské, resp. společenské krize a přispívá k jejich řešení. Zároveň vyzdvihuje, že sama divadelní tvorba se dostala v současnosti do hluboké krize identity a postupně ztrácí, jak se zdá, svou schopnost k živé komunikaci, a tím také svou elementární imaginaci. Kriticky se autor zabývá neoliberální kapitalistickou globalizací, digitalizací a komercializací společnosti a jejími účinky na divadelní tvorbu. V této souvislosti se zaobírá postmodernismem a postdramatickými koncepcemi s pojmem performance a zdůrazňuje význam mimesis pro divadlo. Vycházeje z tradičních definic mimesis (Platon, Aristoteles), vyvíjí, inspirován Walterem Benjaminem, vlastní komplexní pojetí mimesis. Přitom se zabývá Artaudem, Brechtem, Schlingensiefem a rozsáhle především Heinerem Müllerem. V doslovu načrtává autor své subjektivní představy obnovené divadelní tvorby.

https://e-shop.jamu.cz/

Autor článku: Lenka Schubertová