Národní divadlo uvedlo premiéru baletu Zlatovláska
Praha 16. června (ČTK) - Po šesti letech má Národní divadlo na repertoáru baletní představení určené především dětským divákům. Zlatovláska, která měla premiéru, není klasickým baletním kusem, pro lepší pochopení děje autoři přidali vypravěče-průvodce i další text. Inscenací provádí v roli potulného kejklíře Martin Zbrožek, který se svým kočovným divadlem jakoby hru inscenuje. V hlavních rolích princezny a Jiříka se budou střídat Adéla Pollertová a Klára Kutilová, Alexandre Katsapos a Radek Vrátil.
Národní divadlo vedlo k vytvoření autorského baletního představení pro dětské diváky snaha přivést tuto věkovou kategorii k baletu. Protože nechtěli konkurovat televizi, filmu a mnohým na technice založeným dětským zábavám, zvolili protiklad - klasickou pohádku. Autoři podle svých slov chtěli vytvořit veselé představení, které děti pobaví. Použili pro tuto svoji koncepci různé prostředky, některé scény byly velmi rozverné až groteskní. Velký ohlas publika vzbudili mravenci, kteří pomáhali Jiříkovi posbírat rozházené perly z princeznina náhrdelníku. Autoři jim pomohli velkými bílými míči, které se na jeviště dostaly ze všech stran hlediště přes hlavy diváků, a s nimiž roztomilí mravenci prováděli veselé kousky. Potlesk sklidil i důmyslně, i když velmi jednoduše vytvořený podmořský svět, v němž zase uchazeč o princezninu ruku hledá její ztracený prsten.
Choreografii na hudbu Vladimíra Franze a v režii Ondřeje Havelky vytvořil Jan Kodet. "Nesnažím se přizpůsobit tomu takzvaně dětskému, na děti se nemá šišlat. Vedu Jiříka cestou protivenství, vždyť jejich překonávání je náplní každé pohádky," řekl před premiérou Franz.
Snažil se hudbu vytvořit tak, aby vedla děti k jasnému nazírání věcí a pevné invenčnosti; děti jsou podle něj schopny vnímat i složitější hudbu, pokud ji mohou vnímat spolu s obrazem. Pojal balet jako hudebně-dramatickou formu, nikoli jen jako doprovod k 'tanečkům', jak říká. V hudbě jsou zřetelné a zapamatovatelné motivy jednotlivých postav či určitých dějů, které se opakují a pomáhají divákovi orientovat se v ději.
Fyzický rejstřík tanečníků sahá od téměř civilního projevu přes moderní taneční výraz a neoklasiku až po pantomimu. Duet prince a princezny podle choreografa vyžaduje klasičtější pojetí, některé chvíle, třeba když král dává Jiříkovi pokyny, zase pro děti srozumitelněji vyjádří pantomima.
Také scénu volili autoři s ohledem na očekávané publikum tradičně. "Používáme malované kulisy a věci, které jsou třeba překonané projekcemi, ale které podle nás do divadla patří," řekl autor scény Martin Černý. Krkavci tedy v pohádce a na jevišti skutečně létají, ryby plavou ve vodě. Inscenace trochu vzdává hold i samotnému Stavovskému divadlu. "Od doby svého vzniku se tu něco změnilo, ale ne zase moc. Vzniklo jako barokní divadlo a my s ním jako s barokním divadlem zacházíme," uvedl.
Titul je do konce sezony na programu ještě třikrát. Představení má dvě půlhodinová jednání, prostřední je třičtvrtěhodinové; aby děti nebyly unavené, jsou v baletu dvě dvacetiminutové pauzy.
Markéta Horešovská mal
