Někdejší kuchyň bohnické léčebny je dějištěm opery

V netradičním prostoru - bývalé kuchyni Psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích - měla dnes premiéru inscenace komorní opery amerického skladatele Philipa Glasse nazvaná Les enfants terribles (Příšerné děti). Operní soubor Národního divadla ji tu v rámci Pražského quadriennale (PQ) uvede celkem šestkrát. Hudebně ji nastudoval specialista na soudobou hudbu, skladatel a dirigent Petr Kofroň, režisérkou byla Alice Nellis.
    Podle šéfa opery Národního divadla v Praze Jiřího Heřmana přináší tento projekt současnému divákovi nevšední dialog hudebně dramatického díla a netradičního prostoru. "Navazujeme tak na úspěch Glassovy opery La Belle et la Bete (Kráska a zvíře), kterou v sezoně 2003/2004 připravili Petr a Matěj Formanovi," uvedl Heřman před časem na setkání s novináři. Glass jako jeden z prvních rezignoval na takzvaný pokrok v hudbě. Jeho opery využívají renesanční princip vytváření melodie ze zvukové stránky jazyka. Své dílo zkomponoval pro tři klavíry, na které hrají Radka Hanáková, Petra Milarová a Petr Ožana.
    V hlavních rolích se představili Alžběta Poláčková, Jiří Hájek, kontratenorista Jan Mikušek a Ljubomir Popović. "Prostor ústavní kuchyně v Bohnicích jako dějiště příběhu nalezla právě Alice Nellis. Svému účelu sloužil do roku 1997," podotkl Heřman.
    "Scénografii netvoří jen dekorace na jevišti, ale i samotný prostor jako sociální prostředí. K podobným projektům ve světě dochází, v Česku ale jde o událost zcela výjimečnou," komentovala vznik díla umělecká ředitelka PQ Sodja Lodkerová. Uvedení podle ní zapadá do koncepce projektu Intersekce PQ, který představuje divadlo v mnoha různých formách a vesměs mimo obvyklé kamenné prostory.
    Pro režisérku Nellis byly prý zkoušky radostným zážitkem. "Líbí se mi, když umělci hledají inspiraci, na kterou se mohou napojit. A protože vypravěč tohoto příběhu prošel traumaty, jeho vzpomínky se prolínají se skutečností, napadlo mě uvést ho přímo v léčebně, kde jsme dělali jen minimální úpravy," řekla. Ocenila velkorysý poměr mezi hledištěm a jevištěm pro 150 lidí; diváci jsou blízko a pěvci i tanečníci přesto mají velký prostor k pohybu. Do hry zapojila technické pracovníky a dokonce i zmíněné klavíristy.
    Fantazijní svět dvou sourozenců navozuje nejen plakát k inscenaci, ale i filmové dotáčky, které Alice Nellis pořídila v bazénu. Spolupracovala s kameramanem Matějem Cibulkou, jenž je zároveň autorem scény a světelného designu.
    "I proto se operní pěvci divili, když jsem se jich už dopředu ptala, jestli umí plavat a potápět se. Nakonec museli pod vodu v kostýmech," dodala Nellis, která má za sebou několik filmů a divadelních režií. Studovala flétnu na konzervatoři, k opeře se dostala poprvé.
    Možnost uvést představení v areálu léčebny ocenil i její ředitel Martin Hollý - otevírá totiž světy, které jsou si v mnohém podobné a nyní se propojují. "Obdobně jako zvuky opery, tak i procházka parkem léčebny je nevšední zážitek s paletou zvuků od zpěvu ptáků po výkřiky pacientů. Tento stav je příležitostně doplňován různými reji a festivaly. Opera je výjimečnost, propojuje život za plotem se životem venku a přispívá tak k destigmatizaci psychických onemocnění a změně pohledu veřejnosti na psychiatrii jako medicínský obor," dodal.