Nenápadný rytíř Miloň Kališ

V roce 1983 - to jsme se ještě neznali - namaloval pro inscenaci Zavraždění sv. Celestýny tři obrazy. Zachycovaly proměnu scény... i publika. Jeviště bylo vidět přes zátylky lidí v první řadě. Plné, pak prořídlé, nakonec prázdné. I autor těch výjevů, scénograf Miloň Kališ, jako by byl i nebyl viděn. Teď je to ještě horší. Smrt zbavuje viditelnosti důkladně. Doufám ale, že ne zcela.

Když nás před 20 lety seznámil režisér Peter Scherhaufer, režisér Divadla na provázku, byl Miloň uznávaná osobnost. Spolupracoval s nejrůznějšími divadly, dělal šéfa výpravy u Burianů, na vysoké škole asistoval světově proslulému Josefu Svobodovi… Vizáží a chováním byl ale pravý opak nápadné úspěšnosti. Křehký, tichý… Zato auto řídil s bravurou závodníka. Až mu herci v Divadle na provázku upravili jméno na rychlé Kalíš.

Ta přezdívka pasovala i na Miloně-výtvarníka. Vzpomínám, jak se připravoval Balet Makábr (Scherhaufer, Provázci, 1986). Mělo jít o divoké pohybové divadlo, volnou, na komunisty pasující variaci Brechtova "Uie". Říkali jsme si, jak by ta inscenace beze slov mohla vypadat. A Miloň tryskem kreslil na baličák. Měnil slova v obrazy. Jeho akční "komiks" byl skutečný scénář té inscenace.

V těch letech pracoval téměř pořád a nespal skoro vůbec. Možná právě tohle zavinilo jeho psychické problémy. Nebo třeba ne. S nemocí, s těžkými depresemi od té doby zápasil. Mizel a objevoval se.

Na konto si postupně připsal na 200 scénografií. Na předních českých scénách, s předními režiséry. I nejvýraznější jeho úspěch z poslední doby, americké ocenění papírového Hamleta, byl ale nenápadný. Tak se stal nenápadným i jeho odchod. Nevím, zda 18. srpna zabila nemoc jeho nebo on jí. Vím jen, že je mi to moc líto.

Karel Král, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo

Zdroj: Karel Král