Nina Malíková: K Budějicům cesta, ale že je úzká…?

V poslední době je o Českých Budějovicích v souvislosti s divadlem (a považte, dokonce s loutkovým!) slyšet více než jindy. Poslední značně zmedializovanou aférou byl před jedenácti lety odchod Václava Martince z „M“ divadla a nyní se to rozporuplnými a dramatickými zprávami z Jižních Čech opět jen hemží.
K 1. lednu 2004 byla odvolána (na první pohled z obdobných důvodů) dosavadní ředitelka Malého divadla Ivana Přibylová (vedla divadlo od divadelní sezóny 1993/94), uvažuje se o spojení Malého divadla s vícesouborovým Jihočeským divadlem. Vedle řady „dietních“ úprav na struktuře stávajících souborů statutárních divadel můžete v Českých Budějovicích konstatovat na druhé straně i pravý opak: vzniklo zde osm nezávislých skupin, které se hemží kolem překrásného zrestaurovaného prostoru C. K. Solnice, vzniká zde velkorysý projekt BASILIKA kolem bývalého centra YGI.
Současným vedením Malého divadla byla pověřena Mgr. Vlasta Bohdalová, funkcí umělecké šéfky souboru zde plní (spolu s poradním sborem umělecké rady) herečka a dlouholetá členka souboru Malého divadla Šárka Kavanová. Stávající ředitel Jihočeského divadla Mgr. Jiří Šesták, který v době našeho rozhovoru v polovině února zatím váhal s tím, zda se konkurzu na post ředitele vůbec znovu účastní, se netajil tím, že s „přivinutím“ Malého divadla mezi činoherní, operní a baletní soubor příliš nespěchá.
Malé divadlo, které poskytuje prostor pro tvorbu pro děti (a využívá v poslední době spíše postupů činoherního než loutkového divadla), je také prostorem pro komorní inscenace Jihočeské činohry. Symbióza sice ne zcela obvyklá (i když např. v Mostě v Divadle rozmanitostí už léta fungující), ale z provozních důvodů svůdná. Pro Malé divadlo je však zároveň i nebezpečím, že jeho prostory ve své anonymní multifunkčnosti ztratí zejména pro dětského diváka kouzlo jedinečného místa prvního divadelního setkávání. V Malém divadle je od loňského léta obnovený kádr souboru, pracuje se převážně s hostujícími režiséry. Pokud nedojde k sloučení s Jihočeským divadlem, chce dosavadní sestava Malého divadla pracovat na projektu, který by umožnil hrazení provozu z několika zdrojů a výrazněji než dosud svou tvorbu profilovat.
Situace je tedy pro Malé divadlo vážná, nikoli však tak zoufalá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Současné stav by se dal asi nejpřesněji definovat jako vyčkávání. A to všechno při provozu, který musí fungovat, při premiérách, které je třeba i v takové nepříliš povzbudivé atmosféře uskutečnit. Při pohledu deset let nazpět, problémy jako by se nezměnily: chybí zkušebna, stávající sálek (dřívější klub a zkušebna)je i po kosmetických úpravách stále nevyhovující, sociální zázemí pro hostující režiséry sparťanské, finanční dotace ukrutně zlá. Do souboru nepřišel žádný absolvent pražské KALD DAMU, současný kádr souboru tvoří absolventi brněnské činoherní líhně. Architektonický návrh na přestavbu současných prostor v Malé ulici kdesi upadl v zapomnění... Znepokojuje-li statutární Malé divadlo řešení jeho osudu, má dnes už 8 statečných jiné problémy. Jako by to v jednom městě byly dva světy, několik způsobů pohledu na důležitost divadelní práce a podmínek pro ni a přitom vlastně stejné publikum ...
Skupinu 8 nezávislých dnes tvoří: Studio dell arte, Teátr Víti Marčíka, Vojta Vrtek, Studna Hosín, Kvelb, Roman Kyselka, skupina Teatr Rajdo reprzentovaná Jitkou Otevřelovou a Jakubem Doubravou a jako poslední nově vzniklý Mimotaurus. Zvláštní pozici má nezávislé Divadlo Continuo působící na statku ve Švestkovém dvoře v Malovicích. Pozoruhodné (nebo snad pro situaci v Budějovicích spíše příznačné ?) je, že shodou okolností řada nezávislých, kteří se dnes hlásí ke tomuto českobudějovickému společenství začala svou nezávislou dráhu právě odchodem z angažmá v Malém divadle. Mají možnost hrát v Solnici, s jejich účastí se počítá i v budovaném kulturním centru Bazilika, Divadlo Continuo pravidelně oživuje svými letními projekty nedaleký zámek Kratochvíle..