Nové výstavy v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi
Výstavou Lampion je divadlo připomíná muzeum 55.výročí tohoto kladenského divadla, které svou činnost zahájilo v roce 1950 pod názvem Středočeské loutkové divadlo. O uměleckém vzestupu této scény se dalo hovořit v šedesátých letech, kdy se divadlo začalo výrazněji projevovat v celkovém kontextu českého loutkářství - k vrcholným dílům tohoto období patří Maeterlinckova Smrt Tintagilova v režii Karla Brožka a výpravě Aloise Tománka. V následujících letech se divadlo zaměřilo více na dětského diváka, aby posléze našlo svůj styl ve výtvarně obrazivém propojení loutek, objektů, prostoru a akce zejméne v inscenacích Karla Brožka. Další směřování divadla spočívá především v kolektivní souhře a důrazu na muziální cítění celého ansámblu. S novou koncepcí divadla jako kulturního centra pro děti a mládež v roce 1991 souvisí i jeho přejmenování na Divadlo Lampion. Výstava, kterou kladenští loutkáři pro chrudimské muzeum připravili, mapuje právě toto poslední období, převážně v režiích K.Brožka. Jsou zde k vidění výpravy nejen kmenového výtvarníka A.Tománka (Stvoření slunce, Slavík, Zítra to spustíme, O krasojezdkyni Leontýně a klaunu Dodovi), ale i výtvarníků hostujících (H.Cigánová, K.Hejcman, Z.Hajdúch, J.Doležal).
Výstava Posvícení v Hudlicích už svým názvem napovídá, že se bude týkat této známé loutkové hry. Ta se stala hlavním tématem sedmého Křivořezání v roce 2002. Na hradě Křivoklátě se totiž už několik let za sebou v letních měsících schází kolem padesáti řezbářů a tvoří na dané téma. Během týdne se podařilo účastníkům akce pro tuto klasickou hru kočovných loutkářů, jejíž děj se odehrává v křivoklátských lesích, vyřezat loutky. Autorům jednotlivých loutek byla ponechána svoboda v jejich tvorbě. Jediným požadavkem bylo vytvořit klasickou dřevěnou marionetu na drátě vysokou 70 cm. S těmito loutkami pak členové Umělecké scény Říše loutek v prostorách hradního nádvoří na závěr řezbářského setkání uvedenou komedii sehráli. Vystaveny jsou loutky Františka Valeny, Emila Peitze, Pavla Havlíčka, Karla Vody, Milana Hoška, Bedřicha Šilara, Jaroslava Jirana, Lucie Valenové, Šárky Faměrové, Jana Pitálka, o kostýmy se postarala Rozárka Valenová, o nábytek Jaroslav a Jiří Jarošovi, Karel Holub a Josef Čermák.
Výstavu Šašci a Kašpaři pražské Říše loutek připravili členové tohoto už 85 let působícího divadla, které v roce 1920 založil sochař Vojtěch Sucharda se svou ženou, malířkou Annou Suchardovou-Brichovou. Svým zaměřením pak výstava mapuje nejen historii této scény, ale v podstatě i vývoj loutkového divadla a úvah o nutnosti figury tradičního Kašpárka na loutkovém jevišti i snahy o vymyšlení komické figury nové. Dokládá to nejen vystavenými loutkami i řadou fotografií kašparů a šašků a jim blízkých figur, ale i řadou citátů na dané téma z pera odborníků, které byly postupně především v padesátých a šedesátých letech 20.století zveřejňovány v časopise Československý loutkář. Pokud jde o vystavené loutky, setkáme se jak s kašpary a komickými typy Vojtěcha Suchardy v kostýmech Anny Suchardové-Brichové, tak s loutkami pozdějších členů a výtvarníků Říše loutek, například Bohumíra Koubra, Ladislava Raka či Františka Valeny.
Všechny uvedené výstavy budou k vidění do 30.prosince 2005. Informace o návštěvní době muzea v tom kterém období lze nalézt na www.puppets.cz.
Zdroj: Alena Exnarová, alena.exnarova@puppets.cz
