Pinter a ještě jednou Pinter

Navzdory dalším grantovým škrtům pokračuje Kašpar ve svém ambiciózním plánu uvést v letošním kalendářním roce devět premiér. Po Mikulášových patáliích, které sklidili mimořádný úspěch u diváků i odborné kritiky, se na jeviště dostávají v jednom večeru tituly Zrada a Staré časy. Jde o již 90. premiéru divadelního spolku Kašpar.

Horold Pinta, David Baron… že vám tato jména nic neříkají? Tak vězte, že pod oběma se skrývá jeden z nejlepších anglických dramatiků, nositel Nobelovy ceny za literaturu, dramatik, básník, herec, režisér a také politický aktivista Harold Pinter, autor obou výše zmiňovaných her.

Pinterova dramata jsou nazývána “komedie hrozby” a nalezneme v nich podobnost s absurdním divadlem, ale zároveň i čistě existenciální prvky. Hry se zabývají pokřivenými a vyhrocenými mezilidskými vztahy, ve kterých jde o jádro jednotlivce, společnost zde ustupuje do pozadí. Hlavními motivy bývají např. strach, vina či neovladatelná touha. Jeho postavy žijí v naprosto reálném světě, který je však bezvýchodný a absurdní.

Hry Zrada a Staré časy - obě ze sedmdesátých let, obě se vracejí k událostem, které měly velký vliv na přátelství a partnerství hrdinů, protagonisty obou je trojice lidí, kteří se znají a pojí je určité pouto, obě vypráví reálný příběh.

Tolik společných znaků, ale přeci je každá z her jiná. Ve Zradě jde o naprosto realistickou formu sdělení, oživenou “pouze” reprospektivním plynutím času. Ve Starých časech je naopak zvolena velmi nerealistická, nelineární metoda ztvárnění onoho příběhu.

Nechte se na jeden večer uzavřít v Pinterově světě, kde každý má svou verzi skutečnosti, kde se věci, které se třeba vůbec nestaly, odehrávají, když na ně vzpomínáte, kde i čas je velmi relativní pojem a kde všichni něco vědí, jen to nemusí být vždy to stejné. Nebo ne?