Sedmdesátiletý Svěrák už léta rozdává vtip, moudrost i poučení
Praha 23. března (ČTK) - Nezapomenutelné komedie, divadelní hry, zlidovělé texty písní i poctivý přístup k životu jsou výsostnou značkou české "kulturní instituce" jménem Zdeněk Svěrák. Scenárista a herec, jenž je osudově spjat s osobou génia Járy da Cimrmana, patří k nejčinorodějším postavám domácí scény a na jeho neurážlivý humor vzácně slyší generace fanoušků i obec odborných kritiků. V úterý 28. března oslaví sedmdesátku.
"Kolikrát se ráno probudím a uvědomuji si, kolik je mi let. Zatím mě to trápení ale vždycky přešlo. Snažím se vážit si toho, že ačkoliv jsem tak starý, do Divadla Járy Cimrmana (DJC) chodí generace mladičkých holek a kluků, které baví to, co říkáme. Na oslavy jubilea budu tlačit co nejméně," řekl loni spoluobjevitel největšího českého vynálezce, stomatologa, umělce a pilota. I když byl liptákovský rodák loni vyloučen z ankety Největší Čech, Svěráka se vymazat nepodařilo - skončil na 25. místě, mezi básníkem Jaroslavem Seifertem a pěvkyní Emou Destinnovou.
Spolu s Ladislavem Smoljakem je Svěrák podepsán pod oblíbenými filmy Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero nebo většinou her DJC. Sám napsal scénáře ke snímkům Vrchní, prchni, Vesničko má středisková, Obecná škola či Kolja, který byl oceněn Oscarem (1997). Ze spolupráce s Jaroslavem Uhlířem vznikly písně Holubí dům, Není nutno, Dělání i Severní vítr.
Svěrák se narodil 28. března 1936. Vyrůstal ve služebním bytě v pražské elektrárně. "Němci pak tatínka označili za nespolehlivého a museli jsme se vystěhovat na venkov. Viděl jsem německé vojáky, kteří okolo nás pochodovali, viděl jsem tátu, jak má pořád ucho na rádiu a poslouchá Moskvu, Londýn nebo Hlas Ameriky," vzpomíná Svěrák.
Vzpomínky na dětství, velké autorské téma, se projevily hlavně v Obecné škole. V roce 1958 dokončil Svěrák studia pedagogické vysoké školy, takže je graduovaný v oboru český jazyk a literatura. V letech 1958-1961 učil na Žatecku, 60. léta strávil v Čs. rozhlasu. "Považte, já jsem například vážně komentoval přímý přenos z vystoupení vojáků na spartakiádě, jak právě vzpažili a připažili," vzpomínal otec režiséra Jana a dcery Hany, jež je učitelkou a překladatelkou z angličtiny.
Když pak v prosinci 1966 na vlnách stanice Praha v pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka poprvé zazněla zpráva, že byla objevena rukopisná pozůstalost neznámého českého génia, byla to senzace. Lidé nevěděli, co si o fiktivní zprávě doktora Hedvábného - "kdy přišel pyrotechnik Štáhlavský se svou četou a odpálil bednu s celoživotním Cimrmanovým dílem" - myslet. Ze scének s inženýrem Leflerem a kouzelníkem Blažejovským se vyloupl úžasný Jára.
Z jiskry vzešel plamen, z cimrmanologie vznikl fenomén. Právě Svěrák v roce 1983 muže s pahrbkem geniality ztvárnil, přestože měl být film původně natáčen očima všeuměla, o němž profesor Fiedler publikoval studii Cimrman: Diletant oder Fachmann. Osvětě se důsledně věnovalo DJC, které rozdávalo radost i v poměrně smutné době. "Nyní máme na repertoáru 14 her, které stále točíme. Patnáctá by byla dobrá. Rádi bychom se s Láďou Smoljakem ještě zmohli a nějaký ten Cimrmanův rukopis 'objevili'. Zatím se tak ale nestalo," vyprávěl nedávno představitel Prácheňského ze Záskoku (1994) nebo kantora z Dobytí severního pólu (1985).
Kromě Svěrákova daru řeči a nadání pro veselo, jak sám říká, jsou obecně ceněny i jeho morální vlastnosti, které ale neváhá bagatelizovat. "Jen jsem byl vychovaný k tomu, abych byl v životě užitečný. A návrhy na prezidentování, to ne. Naposledy jsem o tom uvažoval, když jsem byl malý a ve škole koukal na ten obraz. Ale naprosto bych shořel," zdůvodňoval držitel Medaile za zásluhy (1999), jenž se angažuje v charitě i společenském dění.
"Myslím, že dobrý člověk je tak každý třetí. Rád ukazuji hodné lidi. Ono to třeba udělá něco i s těmi ostatními: jsou pak nahlodaní, že by mohli být také dobří," drží se filozofie, která se nejspíš projeví i v připravovaném filmu Vratné lahve.
Odpočívá při zedničině. "Představte si, co je to za krásu, když si uděláte oblouk, nasázíte do něho cihly, po několika dnech odstraníte podpěry a ono to nespadne," řekl. Trvalejší odkaz má i jeho dílo, které nenásilně vzdělává a rozšiřuje obzory. "Kolikrát do písniček sázím slova, o kterých vím, že jim děti nebudou rozumět, ale že se jim budou v životě hodit. A vše, co dělám, mě baví. Jsem tedy víc než šťasten," bilancoval Svěrák před časem.
Martin Rychlík rmi hš
