Státní opera uvedla balet Sen noci svatojánské
Praha 6. dubna (ČTK) - Balet Státní opery Praha uvedl nové nastudování inscenace Sen noci svatojánské na motivy komedie Williama Shakespeara. Sedmá baletní inscenace souboru působícího při operním domě je prací choreografa Ludvíka Vaculíka. Byl také autorem choreografie baletu Dáma s kaméliemi, který Státní opera uváděla po tři sezony a jenž nyní střídá dnes poprvé uvedená inscenace.
V hlavních rolích pohádkové komedie o prolínání snu a skutečnosti tančí v rolích Hippolyty Karolína Srncová nebo Lucie Vrbová, Titanii ztvárňují sólistka baletu Státní opery Praha Anna Ščekalevová nebo Alena Pešková, která v inscenaci hostuje, stejně jako v baletu Dáma s kaméliemi.
Hermii tančí střídavě sólistky baletu opery Iva Zingfeldová a Kamila Madejová, v roli Heleny vystupuje další sólistka Lucie Holánková alternovaná Ščekalevovou. Oberona představují Michal Chovanec a Martin Gebauer, Lysandra Ondřej Novotný a Josef Svoboda.
Vaculík již dříve zpracovával dva jiné balety na motivy Shakespearových děl - Romea a Julii a Macbeth. "Sen noci svatojánské je příjemné téma, a to i pro tanečníky, protože je v něm hodně sólových postav," řekl před premiérou Vaculík. Uvedl, že balet Sen noci svatojánské je představení pro celou rodinu. Scénu navrhoval Martin Černý, kostýmy Roman Šolc. Výsledkem spolupráce autorského týmu je představení s velmi bohatou a pestrou vizuální stránkou. Diváky překvapila především scéna, ve které Puk plave v rozbouřeném moři, vznese se do vzduchu a letí prostorem až přistane na ostrově lásky. Technicky je tento děj předveden tak, že se na scénu spustí v zadní části jeviště rozměrné plátno, na které se promítá filmový záběr rozbouřeného moře. Tanečník zavěšený na hrazdě provádí kotrmelce a jiné akrobatické kousky, jakoby se zmítal uvnitř divoké vody.
Jedna z prvních Shakespearových komedií Sen noci svatojánské vznikla pravděpodobně v roce 1595 nebo 1596 u příležitosti svatební hostiny ve velkém šlechtickém domě. Fungují v ní tři dějové linie, které se v závěru setkávají - příběhy aténské šlechty, řemeslníků a nadpřirozených bytostí. Základním principem textu je zrcadlení jednotlivých linií, situací a postav, jejich převracení a proměny.
Hra byla mnohokrát inscenována. Slavné jsou Brookova inscenace z roku 1970 a postmoderní Lepageova z 90. let. Z českých stojí za připomínku inscenace Kačerova z Ostravy (1976), Křížova v ABC (1984) nebo loutková verze divadla Drak (1984). Populární je také Trnkův animovaný film.
Baletní zpracování shakespearovských námětů má na českých scénách obecně dlouhou tradici. Nejčastější je bezkonkurenčně Romeo a Julie s hudbou Sergeje Prokofjeva, inscenoval se také Othello, ojediněle i Hamlet. Z komedií se několikrát během 50. a 60. let uváděl balet Veselé paničky windsorské a objevilo se také několik baletních podob Zkrocení zlé ženy včetně slavné verze Johna Cranka, kterou před třemi lety nastudoval balet Národního divadla.
Markéta Horešovská mal
