Tristan a Isolda: Jakub Prachař a Zuzana Kajnarová

Premiéru hry Tristan a Isolda podle známé legendy o tragické lásce rytíře a královské nevěsty uvede od 5. dubna Divadlo ABC. Co soudí o lásce Jakub Prachař a Zuzana Kajnarová, které uvidíme v hlavních rolích?

JAKUB PRACHAŘ

O mladých lidech se dnes často tvrdí, že sex nahrazuje opravdový vztah. Co si o tom myslíte vy?

Myslím, dneska je to posunuté, takže to tak možná někdy je. Ale nemám velké iluze, že by to ve středověku bylo jinak.

Zažil jste někdy osudovou lásku?

Já si myslím, že ji teď poprvé zažívám...

V čem spočívá láska?

Obecně to nedokážu říct. Prostě je vám dobře a nemusíte vyvíjet žádnou zvláštní aktivitu, aby jste si rozuměli, nenarážíte na nepochopení druhého. Má to takový volný, jednoduchý průběh, je to pohoda.

Jakou roli pro vás hraje krása?

Vlastně se mi stává, když mám někoho rád, že už potom ani nevnímám, jak vypadá. Měl jsem holky, o kterých se říkalo, že jsou krásné, ale často se stává, že jsou hrozně nudný. Cokoliv je krásné, tak se za určitý čas okouká, a pak v tom vztahu musí být i něco víc, aby vydržel.

Zažil jste situaci, kdy jste o nějakou holku bojoval?

Jo, ve třetí třídě o Terezu Halamáskovou, s Petrem Lukášem. Oba jsme měli kolečkové brusle, oba jsme bruslili stejně dobře, a to byl problém. Vyhrál on. Byl jsme z toho smutný, psal jsem takové básně a zakopával jsem je na zahradě, pořád tam ještě někde jsou...To bylo opravdu krutý období - třetí třída základní školy.

Chtěl byste být rytířem?

Oni musí umět dobře jezdit na koni a já koně nemám moc rád. A mají těžký brnění, já bych to při své váze 60 kg asi neunesl a neuměl se v tom pohybovat, takže bych daleko nedošel.

Přemýšlel jste někdy o smrti?

To víte že jo. Dodneška si pamatuju, jak jsem si jako malý uvědomil, že někdy musím umřít. To se říká, že lidi se odlišují od zvířat tím, že si uvědomují smrtelnost.

Byl byste schopen obětovat život za ideál, za lásku?

Těžko říct. Nikdy jsem nebyl v situaci, abych se o tom musel přemýšlet. V situaci, ve které se teď nacházím, asi ne. Dokážu pochopit, že kdysi někdo obětoval život za ideál, ale myslím, že se nám tady v Evropě žije tak dobře, že o takových krajnostech nepřemýšlím.

ZUZANA KAJNAROVÁ

Může dnes existovat osudová láska?

Já myslím, že ta může být kdykoli.

Vy jste takovou lásku potkala?

Vždycky, když se pouštím do nějakého vztahu, mám pocit, že je to osudová láska.... Ale nikdy bych se nepouštěla do vztahu, o kterém bych měla pocit, že nemá smysl.

Je ve vztahu důležitá krása?

Nemyslím si, že je to podstatné. Láska vzniká různými způsoby a jsou takové případy, že se lidi přitahují, i když nevědí proč. Fungují feromony.

Věříte na osud?

Ano, ale nesmí se stát alibi pro lidi a jejich činy.

V Tristanovi a Isoldě se mluví o panenství. Kdysi to byla hodnota – jak je to ale dnes?

Těžko říct, jak to vnímají dnešní osmnáctileté holky. Ale myslím, že pro každou ženu je to velký zlom, velký životní okamžik. I když už to není společensky tabuizované téma, psychicky je to pro každého důležitý okamžik.

Není velká láska jen iluzí?

Iluzí ani ne, ale vnější okolnosti ji můžou podněcovat. Protože vztah, který bude zapovězený, je dramatičtější a vášnivější. Kdyby Romeovi a Julii nebránili v lásce, nebyl by ten příběh takový jaký je. Zapovězená láska je vždycky dramatičtější a zajímavější.

Dovedete si představit, že byste pro něco obětovala život?

Za určitých okolností asi ano. Ale nejsem v takové situaci. Určitě jsou okamžiky, kdy by asi každý prostě našel něco, pro co by život obětoval či pro co má smysl žít. Snažím se na vlastním životě nelpět. Nemám děti, ale dokážu si představit, že kdyby někdo zabíjel mé dítě, postavila bych se do rány. Je to i záležitost pudů a morálky. A zemřít pro lásku? V našem příběhu je láska tak silná, že bez ní život ztrácí smysl. Milují se, i když spolu nejsou, a když Tristan zemře, Isolda už také nechce žít, protože smyslem jejího života byl on. Takové věci mohou v životě nastat, ale já jsem se naštěstí do tak vyhrocené situace nedostala.

Myslíte, že dnešní mladí lidé dokážou být romantičtí?

Myslím, že dokážou. Liší se jen ta představa, pojmenování. Může být romantické, když se sejdou dvě děcka na sídlišti a jdou se projít někam na rozvaliny u panelových domů stejně tak, jako když se jdou projít na venkově do přírody. Myslím, že v tom se dnešní mladí lidi neliší od těch někdejších. Někdy se to zesměšňuje, je to vnímáno jako slabost, ale myslím, že to k životu každého patří.

více na www.mestskadivadlaprazska.cz  

Zdroj: magdalena@shakespeare.cz