V Moravském divadle Olomouc režíruje Polák Andrzej Celiński – tvůrce nominovaný na Oscara

V současnosti vrcholí přípravy na další premiéru této sezony: bude jí titul Marie Sabina dramatika Viliama Klimáčka. Režíruje ji polský divadelní a filmový režisér Andrzej Celiński, tvůrce, který byl za svůj film Děti z Leningradské nominován na Oscara.

Andrzej Celiński se narodil 28. června 1961 v Krakově. V roce 1984 absolvoval krakovskou Státní divadelní akademii, obor činoherní herectví, a v roce 1995 dokončil na stejné škole obor televizní a divadelní režie. Působí jako herec, divadelní a filmový režisér, producent a scenárista. Je autorem scénografických návrhů k většině svých divadelních režií. Proslavil se i jako divadelní autor.

V sezóně 1997/1998 debutoval v Divadle Ludwiga Solskiego v Tarnově, kde nastudoval hru Krzysztofa Jaworského Šeherezáda neboli Disco polo live. Inscenace získala ocenění na Festivalu komedie v Tarnově. V roce 1999 napsal divadelní hru Homlet s podtitulem „snový, postmodernistický scénický skeč“, v níž se vysmívá projevům současného divadelního života. Hra byla v roce 1999 uvedena v Divadle Korez v Katovicích a v roce 2001 pak také v divadle K2 ve Vroclavi. Právě tato inscenace byla velmi příznivě přijata jak divadelní kritikou, tak samotnými diváky. V témže roce Celiński režíroval v Katovicích tragikomedii Yasminy Rezy Obraz, kterou většina recenzentů označila za nejzajímavější polské zpracování této hry. Následovala spolupráce s ostravským Divadlem Petra Bezruče, kde Celiński uvedl Ústa Micka Jaggera. Inscenace získala ocenění na přehlídce České divadlo 2002/2003 v Praze a soubor se s ní představil také na významném festivalu Divadlo 2003 v Plzni. V roce 2004 Andrzej Celiński režíroval v ostravském divadle Aréna veršované drama Tadeusze Słobodzianka Merlin. V tomtéž roce spolupracoval také s Divadlem Zagłębie v Sosnovci, kde uvedl vynikající francouzskou frašku Blbec k večeři. Záhy se ale znovu vrátil do České republiky a v Ostravě následovaly skvělé inscenace Pán Polštářů (2005, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava) a adaptace kultovního románu Stephena Kinga Misery (2006, Divadlo Petra Bezruče). Nyní v Olomouci připravuje inscenaci hry Marie Sabina slovenského dramatika Viliama Klimáčka.

Andrzej Celiński se významně realizuje také jako režisér v dokumentárním filmu. V letech 2000-2003 natáčel svůj první autorský dokument Nádražní balada (Dworcowa ballada), jehož tématem je život dětí bez domova na moskevských nádražích. Snímek získal v roce 2003 na Krakovském filmovém festivalu Cenu za nejlepší producentský počin v oblasti polského krátkometrážního filmu. Byl také velmi pozitivně přijat na řadě dalších významných festivalů po celém světě (Mezinárodní festival dokumentárního filmu Amsterdam, festival ve francouzském Biarritz...). V letech 2003-2004 Andrzej Celiński natočil čtyři dokumentární filmy: filmovou impresi Šedý (Szary), která pojednává o tvorbě slezského fotografa Rafała Milacha, dále Zamotaný svět (Zakręcony świat) - film o touhách a tvorbě středoškoláků, kteří se účastní soutěže amatérských filmařů. Následoval Čas na divadlo (Czas na teatr), ve kterém režisér sleduje vznik inscenace Vzestupy a pády města (Wschody i zachody miasta), realizované na scéně divadla v Legnici. Titul Kaegi zase sleduje osudy německého performera, který v různých zákoutích Krakova realizuje svůj divadelní projekt. Ve svých dokumentech Celiński nemoralizuje, ale snaží se zachytit skutečnost takovou, jaká opravdu je. Na základě již zmíněné Nádražní balady vzniklo pokračování, které Celiński režíroval společně s Hannou Polak. Film se jmenuje (Dzieci z Leningradzkiego) a je strhujícím, i když otřesným vyprávěním o jedné z podob života v současném Rusku. Tvůrci se vypravili do Moskvy a natočili bezprizorné děti, které živoří samy na ulici, živí se žebrotou, krádežemi i příležitostnou prostitucí, shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech či různých ruinách. Jejich výpovědi dokládají zhroucená rodinná zázemí, selhávající státní struktury, panující bezohlednost a lhostejnost. Je to pohled bez stínu jakékoli senzačnosti či výlučnosti, přitom však fascinující i stísňující. Film zaujal diváky i odborné poroty na řadě filmových festivalů (Frame by Frame Festival New York, Hot Springs 2004, Sundance 2005, Karlovy Vary 2005, Jeden svět 2005, AFO 2005). Snímek Děti z Leningradské byl dokonce v roce 2005 nominován na Oscara v kategorii Nejlepší dokumentární film. V prosinci 2006 převzal Andrzej Celiński v New Yorku za film cenu Asociace amerických filmových režisérů.

Zdroj: bergmannova@moravskedivadlo.cz