České divadlo Výroční inscenace ’68 v režii J. A. Pitínského rozehrává imaginaci dvou-generačního střetu Výroční inscenace ’68 v režii J. A. Pitínského rozehrává imaginaci dvou-generačního střetu
HaDivadlo jako třetí hlavní premiéru sezonního cyklu Věčný návrat – Krize budoucnosti uvede již 1. máje kolektivní inscenaci s názvem ’68. Inscenace v dynamickém kontrastu (sebe)reflektuje výročí 50 let od dění roku 1968 – jako střet dvou generací (otců a synů), politických směrů (západní a východní zkušenost) i jako setkání fenoménu osobní paměti s citovanou, převzatou „pravdou“ o minulosti, o módách mládí, strnulosti „stáří“ a hledání společné cesty, jak pokračovat v „budoucnosti, která již nebude“.
Autorský scénář se inspiruje především filmovými, literárním i divadelními díly vrcholu zkoumaného období 60. let a cituje mj. z dvou navzájem protichůdných filmů Číňanka (1967) Jeana-Luca Godarda a Ukradené polibky (1968) Françoise Truffauta. Výsledná kompozice je nicméně dílem živé tvůrčí souhry hereckého kolektivu, zahrnujícího „rozdělenou“ mladou i starou část souboru.
Kontra-kultura! Teď!
Jako režisér se projektem ’68 na svou někdejší domovskou scénu vrací avantgardista hadivadelní minulosti J. A. Pitínský. Po setkání s jiným klíčovým uměleckým šéfem své historie, Jiřím Pokorným (lednová premiéra Pověření), tak HaDivadlo v sezonním bloku plném „věčných návratů“ přivítalo zpět postavu, pod jejíž autoritou zde v 90. letech vznikly nejradikálnější a nejsvobodnější především autorské kusy. Nad tvorbou formálně „procesem otevřené“ inscenace ’68 se Pitínský setkal se svým mladým „následovníkem“ Matějem Nytrou, současným dramaturgem HaDivadla, a k projektu byl také přizván architekt a muzikant Milan Nytra, jeho otec (s Pitínským scénograficky spolupracoval např. na Mein Švejk v Divadle Husa na provázku či Trójankách v Městském divadle Zlín) a v úvodní fázi též vystudovaný scénograf Hynek Petrželka, syn Pitínského. „Tato dvou-generačnost byla pro nás, pro celou formulaci záměrů našeho projektu, od počátku důležitá a funguje v živém vývoji především jako zdroj dalších formálních a významových posunů. Nejde už pouze o to, že se nad reflexí výročí 1968 – které vnímáme spíše jako ,heslo 68‘, ,materiál 68‘, tedy trochu jako vizuální kód, který se snadno zvrátí v číslici 89 – setkávají pouze otcové a synové, tedy v přeneseném smyslu pamětníci a ti, kteří historii nezažili. Společně s Pitínským herci na základě kontrastů vytvořili dvojí hru o různých energiích, o dvojí míře vlastního obtisku či naopak navlečení se do masky dobových kostýmů a (zapomenutých) slov. Vznikla, na zkouškách i ve výsledné podobě, velice imaginativní koláž, kde se tyto nápady, naděje i syrově čisté tematické epizody střetávají a naplňují mnohoznačně komponovaný obraz: obraz jednoho revolučního roku, ,příkladu‘ mladé revolty v podobě Pařížského máje 68, a našeho dnešního vztahování se k mladým dějinám globálně,“ popisuje Matěj Nytra. K významům dynamického představení dodává: „Nejde v prvním plánu ani trochu o ,historickou hru‘ – výročí 50 let má pro tvůrčí tým i diváky být především výzvou k (sebe)reflektování zjevných paralel a zahlédnutí sebe sama v prostředí zpohodlnělé ,kultury vzpomínání‘, plné nostalgie a bezpečí. Nazýváme to, co inscenace ’68 až magicky říká nejen o minulosti, ale hlavně směrem k budoucnosti, výzvou ke kontra-kultuře! Na rozdíl od pařížských studentů Května 68 spíše říkám: Pas de grève! Activité! – Tedy žádnou stávku! Aktivnost!“
Světová revoluce ’68
Ve spojitosti s projektem HaDivadlo připravuje v květnově nabitém „výročním“ měsíci (hostování na Divadelní Floře Olomouc, spolupráce s festivalem Divadelní svět Brno) také další z cyklu Diskuzí A2, která bude mít za cíl se k odkazu, událostem a dnešní interpretaci dění světově bouřlivého roku 1968 vymezit společně s přizvanými hosty. Diskuze je připravena na 15. května, ve dnech vrcholících připomínek na pařížský studentský aktivismus završený obsazením univerzity v Sorbonně. Nytra za HaDivadlo říká: „Zrcadlem pro zdánlivý ne/pohyb v evropské společnosti, jejíž obraz zdá se totiž obdobně rozpolcený, společensky a hlavně politicky rozdělený jako v závěru 60. let – když takovou nadsázku přijmeme – je například aktuální stávka železničních dopravců ve Francii, a v Česku a na Slovensku se momentálně dějí posuny ve vládním taktizování pod neustálým dohledem různě formulovaných demonstrací. Chceme tudíž projektem ’68 – a také celou naší sezonou – zdůraznit, že důležité dějiny (nikdy) nekončí a je také na každém jedinci samotném, jak se ke svému okolí i zkušenostem obtištěným v (národní/evropské) paměti postaví. Zda se uzavře anebo upřímně otevře.“
HaDivadlo – finále 43. sezony
Brněnská scéna chystá pro závěrečné měsíce sezony 2017/18 následně finální, celkem pátou premiéru, jíž bude první adaptace slavného, ale zapomenutého modernistického románu Andreje Platonova Čevengur. Titulu se ujme režisér, filmař a autor Jan Kačena (1984), který s HaDivadlem naopak spolupracuje poprvé. Po setkání s Jiřím Pokorným a J. A. Pitínským takto HaDivadlo pod vedením Ivana Buraje vysílá směrem ke své budoucnosti tvůrce, jehož osobitý surrealistický rukopis bude mít při setkání s formálně vyzývavou předlohou mnoho příležitostí k tvůrčí hře. Jan Kačena se při zpracování nadčasového portrétu střetu politické teorie s tvrdou praxí všednodenních ne/jistot (Čevengur byl napsán v letech 1926–1929 jako až švejkovsky rozporná, syrověbarvitá reflexe roubování komunismu po VŘSR do prostředí sovětského tradicionalistického venkova) znovu opře mimo jiné o scénografii Matěje Sýkory, který se podílel také na letošní Studiové inscenaci Vojtěcha Bárty K antropocénu, uvedené v březnu.
