Žáčkův satirický útok Ptákovin
Je tomu letos přesně 2424 let, co se v Athénách na Velkých Dionýsiích objevila hra největšího řeckého komediografa Aristofana Ptáci. Příběh o dvou uprchlících z Athén, kteří údernou demagogií ovládnou ptačí říši (neboť ptáci kromě toho, že jsou tvory nejsvobodnějšími, jsou také tvory s nejmenším mozkem), přesvědčí ptáky, aby vybudovali velký Mrakoptakohrad, oddělili jím zemi od nebe a tím si podmanili bohy i lidi, má v sobě obě hlavní kvality Aristofanovy tvorby. Tedy odvahu k přímému, nezakrytému satirickému útoku, odvahu tnout do živého bez ohledu na to, koho z momentálních společenských „elit“ a „celebrit“ si pohněvá – a zároveň sugestivní nerealistický nápad, hyperbolu, která je schopna povznést hru z vod komunálního „satirického tepání“.
Zároveň však jsou Aristofanovi Ptáci hrou, která je svou formou poplatná nám dnes v mnohém cizím a nesrozumitelným konvencím řecké komedie. Hrou, která si přímo říká o adaptaci, o převedení Aristofanovy drzosti, prostořekosti a nekompromisnosti do jazyka současného divadla. Tak smýšlela na konci 80. let i dramaturgie pražského Národního divadla, když požádala o přepis této hry básníka nad jiné povolaného – Jiřího Žáčka. Výsledkem byla hra, kterou dnes připravujeme k premiéře – Ptákoviny podle Aristofana. (Žáček svou volnou adaptaci tehdy komentoval větou: „Na případnou námitku, že tohle už je jiná hra než Ptáci, mohu odpovědět protinámitkou, že i svět se od Aristofanových dob poněkud změnil.“) Její uvedení bylo historickou chvílí i pro Městské divadlo Brno, protože díky tehdejšímu šéfu činohry ND Milanu Lukešovi se při práci na inscenaci sešla dvojice Stanislav Moša (režisér) a Zdenek Merta (hudební skladatel), která se tak významně vepsala do posledního dvacetiletí Městského divadla Brno.
Od inscenace, která měla svou premiéru na samém sklonku panství komunistického režimu, uplynulo již přesně dvacetiletí. Přesto se Ptákoviny podle Aristofana znovu vracejí, tentokrát na jeviště Městského divadla Brno, aby se opět pokusily (Žáčkovými slovy) „vyvolat ducha lidové taškařice s její živelnou hravostí, plebejskou neuctivostí a humornou nadsázkou.“ Proč? Protože inteligentní, vtipné, nápadité a úderné politické satiry není nikdy dost. A protože – slovy režiséra inscenace Stanislava Moši – „znovu nastala doba, ve které šikovní šibalové různého typu, hráči velké politiky, s námi hrají obdobnou hru jako hrdinové téhle hry. Existujeme v čase, kdy vládne omezenost bez fantazie, panuje nedostatek tolerance, pěstují se teorie, které se vymknuly kontrole, jsme oblbováni prázdnou rétorikou, uchvatitelé moci mají jako jediní patenty na pravdu a přitom podporují pouze a jenom zkostnatělý systém! A v těchto podmínkách je zapotřebí znovu se začít vyjadřovat k věcem obecným skrze divadlo, skrze dobré politické i satirické divadlo.“ Neboť (slovy hry samotné) : „Staré se tváří jako nové,/ což mění leda kolorit./ Vždycky se sčuchnou vyžírkové/ a usadí se u koryt!“
Ptákoviny podle Aristofana Jiřího Žáčka a Zdenka Merty se na scéně Městského divadla Brno objeví v režii Stanislava Moši, scéně Christophera Weyerse (který se v MdB již výtečně uvedl scénou k Bídníkům), kostýmech Andrey Kučerové, choreografii Anety Majerové, hudebním nastudování Dana Kalouska a Zdenka Merty, pod taktovkou Karla Cóna a Dana Kalouska a v dramaturgii Kláry Latzkové a Jana Šotkovského. V hlavních rolích dvou uprchlíků z Athén se objeví Petr Gazdík nebo Martin Havelka (Primabrachos) a Rostislav Gajdoš nebo Tomáš Sagher (Doufalion), bývalého řeckého krále Dudka ztvární Jan Mazák nebo Karel Mišurec, ptačího náčelníka Supa si zahrají Ján Jackuliak nebo Dušan Vitázek. Z dalších výrazných ptačích rolí jmenujme Krocana (Jiří Mach nebo Jakub Przebinda), Holuba (Michal Isteník) či Slepici (Zdena Herfortová nebo Markéta Sedláčková), v rolích lidí a bohů se objeví kupříkladu Jan Apolenář, Zdeněk Junák, Ladislav Kolář, Jaroslav Matějka, Igor Ondříček, Viktor Skála či Erik Pardus. Inscenace bude mít premiéru na Hudební scéně Městského divadla Brno 24. dubna 2010.
Zdroj: brouckova@mdb.cz
