České divadlo Národní divadlo Brno se zúčastnilo Mezinárodního shakespearovského festivalu v Gdaňsku Národní divadlo Brno se zúčastnilo Mezinárodního shakespearovského festivalu v Gdaňsku
Pozvání na 26. ročník Mezinárodního shakespearovského festivalu bylo pro nás velkou poctou a zároveň výzvou. 11 festivalových dnů. 24 odehraných představení. 18 akcí v rámci doprovodného programu. 11 setkání diváků s umělci. 36 zaměstnanců Národního divadla Brno, kteří cestovali vlakem a autobusem a vše potřebné si vezli v kamionu. Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete jsme odehráli dvakrát a uzavírali tím celý festival. A po druhém představení se otevřel vesmír.
V rámci 26. Mezinárodního shakespearovského festivalu byly k vidění inscenace z Itálie, Dánska, Kalifornie, České republiky, Norska, Ukrajiny a Polska. Mottem letošního festivalu je odkaz na tři, značně odlišné, zahraniční produkce „Po bouři“, které byly hosty festivalu, a na bouře, které v současnosti zuří po celém světě – politické, pandemické, klimatické a spojené s lidskými podmínkami. Odkazuje také na název knihy profesora Jerzyho Limona „Mezi nebem a jevištěm“ vydané v roce 2002.
Joanna Klass, kurátorka zahraniční sekce festivalu, byla nadšená, že naše inscenace Večera tříkrálového je založená na motivu bouře a ztroskotání jako začátku něčeho nového jak scénicky, tak myšlenkově. I proto byla Joanna Klass vděčná, že jsme našimi dvěma uvedeními Večera celý festival uzavírali a že v naší „vlně“, ve scénografii Večera tříkrálového se odehrával i závěrečný slavnostní ceremoniál s předáváním cen.¨
Byli jsme součástí i doprovodného programu. Po prvním odehraném Večeru jsme se setkali s diváky a diskutovali nad tématy a otázkami, které naše inscenace vznesla.
Před druhým uvedením Večera se uskutečnil workshop pro začínající herce, kde se Štěpán Pácl pokusil přiblížit Shakespeara prostřednictvím improvizace a práce s tělem.
Inscenace Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete v režii Štěpán Pácla, který si v Polsku skočil roli Fabiana, doznala pro tento zájezd jazykových změn. Kromě polských titulek se text rozrostl i o polské vtipy.
Co bylo pro režiséra největší výzvou?
„Upravit inscenaci tak, aby si festivaloví diváci v Polsku odnášeli stejný zážitek jako diváci v Brně. Bylo třeba věnovat velkou péči překladu do polštiny, upravit titulky tak, aby sledovaly rytmus inscenace, a hledat vhodná slovní spojení a idiomy, které jsou podobně zábavné jako ty naše v češtině. Paradoxně více než v Brně jsme měli v tomto cizojazyčném prostředí možnost rozvinout spolupráci s publikem prostřednictvím polského herce Jacka Labijaka, který byl skvělým partnerem Tomáši Šulajovi. Spolu sehráli scénku, kdy si Malvolio najde „náhodného“ diváka, aby překládal jeho repliky do polštiny ve chvíli, kdy mluví Malvolio z hlediště. A některé části hry si herci prostě naučili polsky celé, třeba písničku „Drž hubu, sviňo“, kterou naučili diváky zpívat.“
Na otázku, zda polské publikum ocenilo naše snažení, odpovídá režisér takto:
„Festivalové publikum na použití polštiny reagovalo nadšeně. Spojilo to pevně svět hlediště a jeviště. Ale byl to spíš bonus, prostřednictvím kterého si mohli diváci užít inscenaci jako takovou. Zajímavé bylo, jak polské publikum ocenilo, že brněnský Večer tříkrálový je čistá komedie. Bavili se královsky a zároveň se divili, že je to vůbec možné. A nadšeně vykřikovali, že právě takhle se má Shakespeare hrát! Vtipně a s radostí! Hodně se mluvilo o našem herectví. Máte skvělé herce!, řekla mi na závěrečném večírku ředitelka festivalu Agata Grenda. To, myslím, mluví za všechno.“
V roce 1991 se začala psát historie současného shakespearovského divadla v Gdaňsku. Alžbětinské divadlo se hrálo pod otevřeným nebem. A protože v Gdaňsku je shakespearovské divadlo, má střechu, kterou lze za příznivého počasí otevřít a hrát pod širým nebem. Exteriér divadla odkazuje na dominantní prvky historického města: jeho cihlových gotických kostelů. Protože se ale jedná o divadlo, je cihla černá. V interiéru narážíme nejprve na lóži a teprve později na dřevěný divadelní interiér. Ihned po projetí západní branou vnější zdi si uvědomíme, že vnitřní prostory jsou velmi netradiční.
Text: Eva Lichnovská, Štěpán Pácl
