Balet libereckého Divadla F. X. Šaldy nastudoval pohádkovou inscenaci Oskara Nedbala Princezna Hyacinta

Balet libereckého Divadla F. X. Šaldy nastudoval pohádkovou inscenaci Princezna Hyacinta od skladatele Oskara Nedbala. Jde o epický příběh z prostředí Českého ráje, který poprvé uvedlo Národní divadlo v Praze v roce 1911 a plakát k inscenaci tehdy vytvořil Alfons Mucha. V upravené verzi bude mít více než 100 let staré dílo premiéru na velké scéně libereckého divadla tento pátek.

Na repertoár některého z českých divadel se tento balet vrací po téměř 75 letech. „Ta věc se hrála naposledy v roce 1949 a od té doby nikdy," řekla dnes novinářům dramaturgyně Kateřina Hanáčková. V Liberci byla Princezna Hyacinta naposledy uvedena v sezoně 1947/48 v choreografii Josefa Škody. Od dalšího nastudování tohoto díla podle Hanáčková zřejmě divadelní soubory odrazovala přílišná komplikovanost děje, v němž se objevovala třeba i Kleopatra nebo Labutí jezero.

Současná liberecká adaptace má i proto, na rozdíl od původní verze, daleko jednodušší dějovou linku. Zachovává ale zároveň vše, co má pohádka obsahovat. „Opravdovou lásku chuďase a princezny, nevhodné nápadníky, zlého čaroděje, snový obraz z jiného světa Království Hyacint a konec, kdy dobro a láska vítězí nad zlem," uvedla režisérka a choreografka představení Marika Blahoutová. Děj baletu je umístěn na hrad Trosky. Vesnický kovář touží získat bájný poklad a dostává se tak na tento hrad. Potkává krásnou princeznu Hyacintu, kterou unese černokněžník Aratron. Při pokusu o její vysvobození se dostává kovář až do bájné říše Hyacint.

V roli kováře budou alternovat maďarský tanečník Maté Brünn a Michal Kováč, princeznu Hyacintu ztvární Johana Březinová nebo Španělka Nuria Cazorla Garcíaová. Podstatnou roli v inscenaci má i nablýskaná korunka, kterou pro inscenaci vytvořily šperkařky z jablonecké firmy Preciosa. Použily pro ní přes 2500 broušených kamenů.

Při představení zazní naživo v podání komorního orchestru nejen původní Nedbalova hudba, ale také skladby současného skladatele Zbyňka Matějů. „Původní plán byl inscenovat balet jen na Nedbalovu hudbu, jenže neexistuje nahrávka," uvedla Hanáčková. Podle ní se dochovala jen partitura, tedy notový záznam. „A to dokonce i originální s rukopisnými Nedbalovými poznámkami," dodala dramaturgyně.

Podle režisérky spojením s hudbou Matějů vznikl nádherný celek. „Je propojením melodické hudby Oskara Nedbala, protože ty melodie jsou krásně naplněné emocemi a různými vztahovými záležitostmi. Naproti tomu je Zdeňkova (Matějů) hudba, která mi dává svobodu pohybu, která je dynamická, má v sobě úplně jinou emoci, až filmovou," dodala Blahoutová.

https://www.saldovo-divadlo.cz/