České divadlo Činohra Národního divadla moravskoslezského uvede po šedesáti letech Shakespearovu hru RICHARD III. Činohra Národního divadla moravskoslezského uvede po šedesáti letech Shakespearovu hru RICHARD III.
Po 60 letech vrací činohra Národního divadla moravskoslezského na jeviště jednu z ikonických tragédií Williama Shakespeara (1564–1616). RICHARD III. bude mít v režii Ivana Krejčího premiéru v sobotu 13. ledna v Divadle Jiřího Myrona. V titulní roli Petr Panzenberger. Uvádíme v překladu Martina Hilského, který bude hostem premiéry.
Autor v dramatu o manipulaci, intrikách a bezuzdném vraždění stvořil jednoho z nejslavnějších záporáků všech dob a zřejmě především díky Shakespearově podání svět donedávna smýšlel o posledním králi z rodu Plantagenetů jen a jen negativně. Co na tom, že historie mluví jinak! Richard žil v letech 1452–1485. Charismatického vévodu z Glostru (psáno také Gloucesteru) opatřil Shakespeare zmrzačenou tělesnou schránkou, zato však ho obdařil velmi obratným jazykem, důvtipem a chorobnou touhou po moci. Svou výmluvností dokáže neuvěřitelné – intrikami rozpoutá vražedné běsnění a stoupá bez skrupulí výš až ke královskému trůnu. Využívá k tomu jak vraždění svých příbuzných a přátel, tak účelových mocenských spojení včetně sňatku s Annou Nevillovou, dcerou „králotvůrce“ hraběte z Warwicku, kterou pak (podle Shakespeara) také zavraždí. Shakespeare Richarda označil i za viníka smrti jeho synovců – právoplatných dědiců trůnu po nejstarším bratru Edwardovi. Richard III. zahynul tragicky už dva roky po nástupu na trůn v prohrané bitvě u Bosworthu. Opravdu vykřiknul před smrtí onu památnou větu: „Království za koně!“ nebo je to také jen Shakespearův dramatický obrat?
V každém případě Richard III. nepřestává ani po staletích diváky fascinovat a svým způsobem bavit přesně tak, jak ho Shakespeare stvořil. „Shakespearův vévoda z Glostru začne svět proměňovat k obrazu svému v pokřivenou noční můru. Rozsévá jedovaté řeči a spustí nová kola násilí a mordů, dokud neodstraní z cesty i toho posledního soka a nezíská královskou korunu. Tato Shakespearova tragédie vyniká především pohledem do zákulisí moci a jejích pravidel. Uchvátí bystrostí Richardových proslovů a jejich prohnaností. Počínání hlavní postavy sledujeme se zájmem a dávkou jistého vzrušení, přestože jde o postavu zápornou. Shakespearův květnatý jazyk v brilantním překladu Martina Hilského je plný překvapivých zvratů a je fascinující pozorovat spletité cestičky, jimiž Richard naplňuje své ďábelské plány,“ rozvádí dramaturg Pavel Gejguš.
Novou inscenaci uvádíme na scéně Martina Šimka, kostýmy navrhla Marta Roszkopfová. Hudba Ondřej Švandrlík.
Hrají: Petr Panzenberger, Sára Erlebachová, Petra Kocmanová, Kateřina Breiská, Vladimír Čapka, Petr Houska, Martin Dědoch, Martin Siničák, Jan Fišar, Tomáš Jirman a další.
Shakespearovo drama hrálo NDM (tehdy Státní divadlo Ostrava) pouze v letech 1962–1964 s legendárním Jiřím Adamírou v titulní roli, alternoval Radim Koval (ten inscenaci také režíroval). Nejslavnějším divadelním i filmovým představitelem Richarda III. byl bezesporu britský herec Laurence Olivier.
Shakespeare se při psaní Richarda III. inspiroval starším dílem Thomase Morea a převzal pomluvy, smyšlenky a spekulace, které pak přetrvaly až do 20. století. Mocenské boje o anglický trůn nazývané „válkou růží“ mezi rody Lancasterů a Yorků trvaly se střídavými úspěchy tři desítky let (1455–1485). Když na trůn nastoupil v roce 1461 Richardův nejstarší bratr Edward, Richard jej velmi podporoval a stál při něm i v době, kdy proti králi vystupoval další z bratrů – George, vévoda z Clarence. O Clarencově smrti rozhodl sám král Edward IV., ale v Shakespearově podání se o to postaral Richard. Po Edwardově smrti měl Richard vládnout jako protektor za nezletilého Edwardova syna. Dodnes není jasné, zda oba mladí Yorkové – Edwardovi synové – zemřeli v Toweru. A hlavně – za jakých okolností a čí rukou. Někteří historici se přiklánějí i k názoru, že je z cesty nechal odklidit budoucí Jindřich VII. Tudor (lancasterián), protože nechtěl nechat naživu nikoho z právoplatných dědiců. Richardovo panování trvalo pouhé dva roky, během nichž ovšem přišel i o syna a poté i manželku Annu Nevillovou – tu znal od dětství a sňatek s ní (už jako vdovou) nebyl v roce 1472 výsledkem jeho krvavých činů a intrik, jak o tom vypráví Shakespeare. Richardova porážka a smrt v roce 1485 v bitvě u Bosworthu s budoucím Jindřichem VII. jsou považovány nejen za konec války růží, ale i za konec dynastie Plantagenetů. Definitivně mělo znesvářené rody smířit manželství Jindřicha VII. Tudora a Alžběty z rodu Yorků (Edwardovy dcery).
Zajímavé je také to, že ostatky Richarda III. byly objeveny až v roce 2012 pod parkovištěm u domu sociálních služeb v Leicesteru (objev přibližuje film Stephena Frearse Ztracený král).
